Adolf Wenig

Adolf Wenig (Vinohrady)

Spisovatel, básník, libretista, překladatel a pedagog.

Adolf Wenig se narodil 13. srpna 1874 ve Staňkově u Domažlic a zemřel 19. března 1940 v Praze na Vinohradech.

Adolf Wenig studoval gymnázium v Domažlicích, avšak po otcově smrti roku 1888 byla jeho matka nucena přestěhovat se do Prahy na Smíchov ke svému bratrovi, divadelníkovi Františku Adolfu Šubertovi. Adolf tedy začal navštěvovat nižší střední školu na Smíchově. Poté roku 1893 absolvoval Pražský učitelský ústav a následně učil na obecných školách na Žižkově a od roku 1898 na Vinohradech. Na podzim roku 1903 se oženil s Pavlou Korbovou a přestěhovali se společně na Vinohrady na Korunní třídu 71. Dlouhou dobu působil v Kruhu českých spisovatelů, stal se předsedou Společnosti přátel literatury pro mládež, byl aktivní ve sdružení Umělecká výchova na Královských Vinohradech a byl členem Správního výboru Městských divadel pražských.

Svou literární činnost zaměřoval především na tvorbu pro mládež. Dal si za cíl pozdvihnout úroveň tohoto typu tvorby a kultivovat tak dětského čtenáře. Nezaměřoval se pouze na jeden žánr. Produkoval vše od básní pro děti po dobrodružné romány. Důležitost ve své tvorbě kladl na národní pohádky. Ty sbíral po všech českých zemích a dokonce převyprávěl i některé ze zahraničí (dílo Světem pohádek). Pokoušel se též o tvorbu moderních pohádek, z nichž jsou nejznámější O černé hodince a Modrý květ.

 Dále se zaměřoval na zpracování pradávných mýtů a legend. Opět touto tvorbou cílil na mladší část společnosti. Mezi taková díla můžeme zařadit Pověsti o hradech, Věnec pražských pověstí, České pověsti či Moravskoslezské pověsti. V dílech neopomíjel ani českou historii. Připomeňme jeho knihy Blaník a Bohatýrské zvěsti. Do dobrodružného vyprávění zpracoval cesty dávných českých vyslanců – Cesta pana Haranta a Vězeň z černé věže. Dále stojí za rozsáhlým souborem medailonků důležitých českých osobností od sv. Václava až po národní obrozence s názvem Čeští bohatýři.  Lhostejná mu nebyla ani satira. Mezi jeho humoristické knihy lze zařadit Kocourkov a Zlámanou Lhotu.

Své básnické vlohy nevyužíval jen v říkankách pro děti, avšak vydal dokonce i jednu plnohodnotnou sbírku básní v próze, kterou pojmenoval Zahrada srdce. Některé básně z tohoto díla zhudebnila v roce 1919 Ema Destinnová

Adolf Wenig je znám i svým hudebním nadáním, které rozvíjel mimo jiné i praktickou výukou v Pivodově hudební škole. Svůj talent využil jako autor libret operních děl, např. u opery Babička na motivy Boženy Němcové s hudbou Antonína Vojtěcha Horáka či Vodníka na motivy Karla Jaromíra Erbena s hudbou Boleslava Vomáčky nebo u opery Čert a Káča, pro kterou složil melodie Antonín Dvořák. Libreta od zahraničních tvůrců dokonce nejednou překládal. Pro divadelní svět nebyl známý jen touto činností, ale dokonce i vlastními divadelními hrami.

Činný byl také v psaní literárních recenzí a kulturních publicistických článků do různých časopisů. Podílel se též např. na vydání spisů Jana Nerudy v nakladatelství Františka Topiče či okomentoval poslední dva svazky Sebraných spisů Ignáta Herrmanna.

Od roku 1932 spolupracoval s Radiojournalem, který vysílal jak jeho literární tvorbu, tak jeho naučné relace či pohádky, které Adolf Wenig psal přímo pro rozhlas. Mnohokrát se téma jeho rozhlasové tvorby týkalo Prahy, včetně Vinohrad. Dne 12. listopadu 1939 se jeden z jeho posledních příspěvků týkal právě této čtvrti v dnešní Praze 2 – měl název Vinohradská procházka s podtitulem Reportáž z dneška a minula. Relace byla založena na hraném rozhovoru mezi redaktorem, (blíže nespecifikovaným) učitelem a (blíže nespecifikovanou) paní Milenou. Redaktor se pana učitele ptal na různé historické i aktuální zajímavosti Vinohrad a ten mu ochotně odpovídal. Touto odlehčenou dramatizovanou naučnou relací se mohl posluchač dozvědět mnoho zajímavého – např. kdy byly Královské Vinohrady povýšené na město, či jak vlastně získaly své jméno.

 Adolf Wenig zemřel ve vinohradské nemocnici a byl pohřben na Vinohradském hřbitově. Jeho syny byli Jan Wenig (nar. 1905), spisovatel a rozhlasový novinář, a Adolf Wenig ml. (nar. 1912), malíř a scénograf.

 

Galerie: 
Adolf Wenig, zdroj:ČRo
Adolf Wenig, zdroj:ČRo
Narození
13.8.1874
Úmrtí
19.3.1940 (65 let)
Katastrální území
Adresa
Korunní 71
Praha 2
Česká republika
50° 4' 31.7496" N, 14° 26' 59.4672" E
Zvětšit mapu
Odkazy a literatura:
FORST, Vladimír, OPELÍK, Jiří a Luboš MERHAUT. Adolf Wenig. In: Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce 4, část 2. U-Ž. Praha: Academia, 2008, s. 1602-1605.
HUBIČKA, Jiří. Kouzelné dětství Jana Weniga. In: Týdeník Rozhlas č. 38, 2011 (13. 9. 2011). Praha: Radioservis, s. 23.
Archiv ČRo. Jak jsem dělal s Antonínem Dvořákem "Čerta a Káču" - 06.10.1937 - A.Wenig. Identifikační číslo: CR.ARCH.1937.488 [zvukový záznam].
Archiv ČRo. Rozhlasové dokumenty - Adolf Wenig – 1. 11. 1970. Identifikační číslo: CR.ARCH.1970.162 [zvukový záznam].
Archiv ČRo. Vinohradská procházka; Wenig, A. – 12. 11. 1939. Identifikační číslo: PA15247 [písemný záznam].
Datum poslední aktualizace: 27.3.2024 8:59
Datum vytvoření: 14.11.2023 8:53

Zašlete nám zpětnou vazbu k tomuto heslu. Líbí se Vám toto zpracování? Máte návrh na změnu?