František Adolf Šubert (Vinohrady)

Tento významný muž, silně spojený s českým divadelnictvím, a zvláště s Národním i Vinohradským divadlem, se narodil dne 27. března 1849 ve východočeské Dobrušce. Otec byl Antonín Šubert a matkou Anna, rozená Obořilová, synovec výtvarník Josef Wenig a prasynovec výtvarník Adolf Wenig. František Adolf nejprve v letech 1860 až 1868 vystudoval gymnázium v Praze a poté nastoupil roku 1868 na Filozofickou fakultu pražské Univerzity, ale po roce studií zanechal. Věnoval se žurnalistice a literární činnosti. V letech 1869 až 1873 pracoval v redakci katolického týdeníku Čech, následně staročeských listů Politik a Brousek (1873 – 1878) i Pokrok (1878 – 1883).

Roku 1883 se stal po Janu Nepomuku Maýrovi druhým ředitelem Národního divadla a v této funkci působil až do roku 1900. Již prvního roku zavedl divadelní vlaky, které přivážely příslušníky českých menšin ze zahraničí. Roku 1893 vznikla Dramatická škola Národního divadla, na jejímž založení měl značný podíl.

Roku 1907 nastoupil na místo prvního ředitele Městského divadla na Královských Vinohradech, ale již za rok tuto funkci opustil. Příčinu lze hledat v problémech se zájezdem do Vídně a také v konfliktu s dirigentem Ludvíkem Čelanským. Za svého angažmá na této přední divadelní scéně Šubert režíroval roku 1907 drama „Godiva“ Jaroslava Vrchlického, které se stalo vůbec prvním představením tohoto divadla. Následujícího roku jako režisér nastudoval hru „Láska bolí“, kterou napsali Gaston Arman de Caillavet a Robert de Flers, i komedie „Bobří kožich“ Gerharta Hauptmanna a „Zkouška státníkova“ Emanuela Bozděcha.

I poté pracoval v žurnalistice a od roku 1908 redigoval Osvětu a od následujícího léta až do své smrti působil v redakci Národní politiky. Také se podílel na Ottově Malém slovníku naučném a na Ottových Čechách. Během života se aktivně zapojoval do činnosti mnoha spolků a organizací. Stal se tajemníkem Českého klubu, jednatelem Spolku českých žurnalistů, jednatelem Ústřední matice školské a ředitelem České grafické společnosti Unie. Podporoval vybudování divadelní expozice na Jubilejní výstavě v Praze (1891) a patřil k iniciátorům Národopisné výstavy, která se konala v hlavním městě roku 1895. Roku 1913 jej jmenovali řádným členem České akademie, zúčastnil se založení Společnosti Jaroslava Vrchlického a stal se předsedou jejího muzejního sboru.

Nelze pominout jeho vlastní tvorbu. V literární práci se zaměřil na dramatiky Václava Klimenta Klicperu, Ladislava Stroupežnického a herce Jindřicha Mošnu, Františka Kolára a Karla Šimanovského (edice Masky Národního divadla). Připravil libreto pro Josefa Richarda Rozkošného k opeře „Král Jiří z Poděbrad“ podle vlastní historické povídky a stejnému skladateli přeložil libreto Eduarda Rüffera k opeře „Svatojánské proudy.“ K Šubertově dramatu „Jan Výrava“ složili ouvertury Dominik Krejza a Antonín Vojtěch Horák, podle stejného dramatu napsal Jaroslav Kvapil libreto k opeře „Selská Bouře“ a Vlastimila Hájková libreto k opeře „Jan Výrava.“ Podle stejnojmenné historické povídky bylo upraveno libreto opery „Kostnice sedlecká“, kterou složil Otakar Bradáč. K připravované trilogii zkomponoval Antonín Dvořák ouverturu „Husitská“, Karel Kovařovic složil scénickou hudbu ke hře „Láska Raffaelova“ a Karel Bastl k dramatu „Probuzenci.“

František Adolf Šubert zemřel dne 8. září 1915 v Praze a byl pochován do hrobu na Olšanských hřbitovech. Od roku 1935 měl pamětní desku na domě čp. 478 na Janáčkově nábřeží, která zmiňovala i jeho působení v čele Divadla na Vinohradech, ale později došlo k jejímu odstranění. Roku 1931 se přejmenovala vinohradská ulice U divadla na Šubertovu.