Blanka Bohdanová (Vinohrady)
Divadelní a filmová herečka, dabérka, spisovatelka, básnířka a výtvarnice.
Blanka Bohdanová se narodila 4. března 1930 v Plzni, zemřela 3. října 2021.
Blanka Bohdanová vyrůstala v harmonické rodině. K divadlu ji odmalička vedla maminka, proto si už v pěti letech zahrála jednu z malých lištiček v opeře Leoše Janáčka Liška Bystrouška. Prošla také baletní průpravou a od dětství se netajila tím, že by chtěla být herečkou. Příznačné pro ni bylo rovněž výtvarné nadání, proto po základní škole vážně uvažovala o studiu keramické školy. Během druhé světové války ale poslechla rodiče a s ohledem na budoucnost studovala v Plzni Obchodní akademii.
Hned po válce si ale začala plnit jeden ze svých snů a pokračovala ve studiu na brněnské Janáčkově akademii múzických umění, kde byla sině ovlivněna režisérem Karlem Novákem. Jako šéf a režisér pardubické činohry jí nabídl na počátku její kariéry spoustu skvělých rolí v jejím prvním angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích. Působila tam šest let a do povědomí diváků se tam zapsala v krásných rolích, např. jako Eugenie Grandetová, Máša ve Třech sestrách, Desdemona v Othellovi či Manon v Novákově inscenaci Manon Lescaut nebo Polly v Žebrácké opeře. Během působení v pardubickém divadle dostala i mnoho dalších nabídek, například od Otomara Krejči nebo od Jana Wericha, kterého zaujala právě jako Polly a nabídl jí angažmá. Po Praze vždy toužila, nejdříve přešla do Městských divadel pražských, později byla v angažmá v Divadle E. F. Buriana, kam přesídlil z Olomouce také její učitel K. Novák. V roce 1966 dostala nabídku z pražského Národního divadla, s kterým byla spojena silným poutem dalších 44 let. Od zdejších režisérů dostávala zásadní role, po kterých touží nejedna herečka: byla zde Kleopatrou, Lady Macbeth, Roxanou v dramatu Cyrano z Bergeracu, Celestinou, kněžnou v Lucerně a desítkami dalších postav. Hostovala rovněž v pražské Viole.
Blanka Bohdanová ztvárnila zajímavé postavy rovněž ve filmu. Poprvé stála před kamerou v roce 1958 v Občanu Brychovi (r. O. Vávra, 1958). Následovaly další postavy, které měly jeden společný rys, a to složitou psychiku se kterou se musely vypořádat se svými emocemi. Například ve filmu Romeo, Julie a tma (r. J. Weiss, 1959) to byla hysterická kolaborantka Kubiasová, v Odcházeti s podzimem (r. V. Krška, 1965) vášnivá krasavice a bezcitná pesimistka z malého města, v Neúplném zatmění (r. J. Jireš, 1982) je zdravotní sestrou, která je ztělesněním rezignace nad jakoukoli životní perspektivou, nebo tchyně dávající bezohledně najevo své antipatie k partnerce svého syna v televizním filmu Když rozvod, tak rozvod (r. Š. Skalský, 1982). Do povědomí široké divácké veřejnosti se dostala také mnoha nezapomenutelnými rolemi v televizních inscenacích, i prací v dabingu a rozhlasu. Nezabránilo tomu ani omezení její herecké činnosti v době normalizace.
Své bohaté herecké zkušenosti zúročila při výchově nových generací, když učila na pražské konzervatoři. Blanka Bohdanová byla činná také jako spisovatelka. Zpracovala otcovu literární pozůstalost a vydala ji knižně pod titulem Josífek (Primus, 1996), napsala také knihu vzpomínek a úvah o životě a umění, kterou nazvala podle svého obrazu Život jako v pavučince (Primus, 1995). Ve svém vzpomínání a rekapitulacích jak osobního, tak společenského poznání od předválečného období až k současnosti pokračovala v knize Život jako takový (XYZ, 2010).
V době, kdy nemohla tolik hrát, začala více malovat a proslavila se také jako malířka a grafička. Své olejomalby a grafiku, odrážející její vnímání okolního světa i osobní pocity, vystavovala na mnoha místech u nás i v zahraničí, o její obrazy byl a je stále velký zájem. Jak říkávala, malováním se nejen bavila, ale dělalo jí velkou radost.
V životě Blanky Bohdanové se snoubila krása, talent a úspěch. V roce 1985 získala čestný titul Zasloužilý umělec, v roce 1996 dostala Cenu Františka Filipovského za dabing ve filmu Řidič slečny Daisy, v roce 1997 obdržela i Cenu za celoživotní mistrovství v dabingu, v roce 2001 získala Cenu Thálie za roli Fonsie v inscenaci The Gin Game, ve které hrála spolu s Josefem Somrem v pražské Viole a roku 2014 obdržela Thalii za celoživotní dílo v činohře. Její rodné město jí v roce 2010 udělilo Pečeť města Plzně.
Blanka Bohdanová žila na Vinohradech v Římské ulici čp.1240/ 39 v těsné blízkosti Divadla na Vinohradech, v němž však nehrála.
Datum vytvoření: 16.10.2022 20:23
Zašlete nám zpětnou vazbu k tomuto heslu. Líbí se Vám toto zpracování? Máte návrh na změnu?
Zpětná vazba