Martin Stejskal (Vinohrady)

Pražský rodák Martin Stejskal patří k nejvýraznějším představitelům třetí generace českého surrealismu. Prožil mládí v Jilemnici, s přestávkou na studium Odborné školy výtvarné v Praze. Před nástupem vojenské služby (1963) se během jilemnického léta spřátelil se surrealistickým básníkem a výtvarníkem Karlem Šebkem (synovcem spisovatele Jaroslava Havlíčka), jedním z posledních prokletých básníků v Čechách. Martin Stejskal se tehdy celoživotně orientoval na surrealismus, jehož prostřednictvím objevil také hermetismus.

Stejskal se zapojil do pražského uměleckého prostředí a vstoupil do surrealistického seskupení kolem literáta Vratislava Effenbergera (1923-1986), nazvaného Okruh UDS (1962-1969). Po srpnové okupaci na ně navázala Surrealistická skupina v Československu (1971–1992); Martin Stejskal se stal jedním jejích z nejmladších členů. Spolu s několika kolegy ze sdružení se v té době účastnil řízených psychiatrických pokusů s halucinogenními drogami (kyselinou lysergovou - LSD a psilocybinem) a psychickou (senzorickou) deprivací.

K experimentu, který poskytl impuls pro Stejskalův budoucí magický a vizionářský svět, jej přivedl jeden z přátel, amatérský hudebník MUDr. Šváb z Výzkumného ústavu psychiatrického. Předpokládalo se, že výtvarníci, kteří pracují s fantazijními představami, budou vnímavými kandidáty testů. Stejskal z nich vytěžil vlastní interpretační metodu konturáže, leptomanie a fázovaných iluzí, spočívajících v metamorfóze statických obrazů.

Třetí významný moment v rušné druhé polovině šedesátých let způsobilo seznámení s Theofanem Abbou, vlastním jménem Josefem Loudou (1901-1975). Hermetik, praktikující alchymista, kabalista, magik navrhl tarotové karty, které Stejskal výtvarně zpracoval. Jejich spolupráce se rozvíjela až do hermetikovy smrti. V Abbově odkazu pokračují psycholog Milan Nakonečný (z vědeckého hlediska) a právě Martin Stejskal (v imaginativně experimentálním smyslu).

Stejskalova tvorba je rozdělena mezi slovo a vizi, byť (zdá se) výtvarná složka ve významu převažuje. Obé stojí na základech surrealismu a esoterismu s filozofickými prvky (hermetismu). Jeho první samostatná výstava Hra proti hře se konala v Domě umění města Brna (1972; katalog k ní stopla cenzura). V témže roce uspořádali další Stejskalovu expozici v Paříži v galerii L'envers du miroir. V následujících sedmnácti letech se umělec dočkal pouze dvou zásadnějších výstav (Zjištěné polohy a Imaginace prostoru, obojí 1985).

Ilustroval mj. knihy V. Effenbergera (Polowanie na czarnego rekina, Wroclav, Polsko), E. Švankmajerové, F. Dryje a M. Novotného. Jeho výtvarný projev doprovází publikace nakladatelství Paseka (F. Tristan: (Hadí píseň, Ateliér ztracených snů), Host (P. Řezníček: Zrcadlový pes), Dauphin, Orbis, Torst, Malvern. Jeho kresby nalezneme v titulech vydávaných za hranicemi naší země. Pro různá nakladatelství graficky upravoval řadu publikací, jako grafik pracoval pro revue Analogon, Logos a periodikum Divadelní noviny. Od roku 1990 je členem Spolku výtvarných umělců Mánes. V 90. letech působil několik let jako místopředseda Společnosti Karla Teiga.

Stejskal se svými obrazy podílel na všech kolektivních výstavách Surrealistické skupiny Československa až po následnickou současnou Skupinu česko-slovenských surrealistů. Graficky navrhl a upravil většinu souborných katalogů a sborníků, především samizdatových, ale také postnormalizačních. Po roce 1989 se účastnil i mnoha výstav pořádaných surrealistickým hnutím ve světě (Francie, USA, Holandsko, Řecko, Velká Británie, Německo, Maďarsko, Belgie, aj.) V roce 2011 byl spoluautorem retrospektivní expozice Surrealistická východiska (1948–1989) Odkony-Návraty-Přesahy (se S. Dvorským a F. Dryjem), kterou Památník národního písemnictví otevřel v pražském letohrádku Hvězda.

Velký úspěch přinesla Stejskalova samostatná výstava Zadem k nekonečnu I. (Palác kultury v Praze, 1990). Sérii putovních výstav k autorovým 60. narozeninám Zadem k nekonečnu II. (Remscheid, Cheb, Hradec Králové, České Budějovice, Písek, Příbram, Nová Paka) v letech 2003-2005 lze označit za kulturní událost, i vzhledem k doprovodnému vydání stejnojmenné obsáhlé monografie. Názvy Stejskalových děl jsou miniaturními, hravými básněmi: Vzhůru dolů, Kra krajiny, Ticho po vřavě, Snídaně vlkodlaka, Všichni do Evropy, Znamená z kamení, Malý rub a velký líc, Boj o zrno, Klavír neurózy, Zápas svatého Jiřího s tchýní, Vývoj fízla, Tajfun fujtajbl, Perpetuum debile, Tribuny a pavlače.

Začátkem 90. let byl zvolen do prvního předsednictva obnovené společnosti čs. hermetiků Universalia. Spolupracoval na českých překladech knih francouzského alchymisty Fulcanelliho. (Tajemství katedrál, Příbytky filosofů). Byl jedním z koncepčních autorů souborné hermetické expozice Opus Magnum (1997, s V. Zadrobílkem a L. Antonínem) v roce v Domě U kamenného zvonu v Praze. Pro obsáhlý knižní katalog napsal text a titul graficky upravil. Podílel se na koncepci výstavy ke 450 letům letohrádku Hvězda v Praze (2003, s. L. Antonínem a I. Puršem), k níž zpracoval interaktivní katalog na CD, a na expozici o hraběti Šporkovi (1999, s V. Zadrobílkem) ve Staroměstské radnici.

Známé a velmi ceněné jsou Stejskalovy knihy z oblasti esoteriky, alchymie, mimoreálna. Publikace Labyrintem tajemna aneb Tajemná místa Československa (1990, Paseka), která byla nominována na Nejkrásnější českou knihu roku 1991. Česká televize podle ní natočila dvanáctidílný seriál Magickou krajinou (1993). Stejskal k sérii napsal scénář, stejně jako k několika dílům televizního cyklu Lapidárium (1995). V roce 2021 napsal námět a scénář dokumentárního filmu pro ČT Art Braunovy lebky o historii a osudu obřích lebek před zámečkem Bon Repos.

Stejskalova bibliografie zahrnuje dvě desítky titulů včetně několika francouzských monografií: Rovnomoc, Skoronoc, Hvězda: Pokus o vymezení pražského letohrádku jako filosofického obydlí, Praga hermetica , Cesty za hvězdou, Zrcadlo hermetismu v České krajině, Labyrintem alchymie v českých zemích, Rozpuštěno a zahuštěno, Labyrintem míst klatých a další.  Publikoval v mnoha českých a zahraničních periodikách a sbornících, zejména v Analogonu, kde působil rovněž jako člen redakční rady, Logosu (ČR), Arsenalu (USA), Phases, Change, Rouge, Coupure, Surréalisme (Francie), a mnoha dalších.

Od 90. let 20. stol. se Martin Stejskal věnuje počítačové grafice a animaci, technice digitáže. Spolupracoval mj. 2D a 3D animacemi na filmu J. Švankmajera Otesánek (2000). Na začátku 21. století vytvořil k hudebnímu opusu 24 capricií Nicoly Paganiniho hodinové počítačové video Xofferus (duo bratří Leciánů, Obecní dům v Praze). 

Martin Stejskal žije na Vinohradech v Lublaňské ulici.