Bohdan Kaminský

Pod uměleckým pseudonymem Bohdan Kaminský tvořil Karel Václav Josef Bušek. Narodil se 23. (24. či 25.) února 1859 ve vsi Husa u Sychrova (dnes Paceřice; možná však ve Štveříně, dnešním Čtveříně) a zemřel 13. července 1929 v Poděbradech.

Bohdan Kaminský – Karel Bušek pocházel z rodiny řezbářů. Otec Petr Bušek (1824-1894) pracoval pro knížete Kamila Rohana; jeho řezbářská výzdoba zámku Sychrov byla obdivována. Karel a jeho bratři Konstantin a Dominik se u otce vyučil řezbáři. Na rozdíl od sourozenců vstoupil na Akademii výtvarných umění v Praze (1878-1882). Na svá studijní léta vzpomíná s lehkým sarkasmem v povídce Mecenáš.  Mladého Karla však zlákala literatura. Bylo mu osmnáct, když mu v časopisu Lumír začaly vycházet básně a črty. Obdivoval Jaroslava Vrchlického a kráčel v jeho stopách, aniž by pozbyl osobitosti.

Pod pseudonymem Bohdan Kaminský (od r. 1883) psal poezii v duchu symbolismu, především lyriku nebo elegie. V jeho díle nalezneme i veršované povídky (Zlomky románů, 1898) a novelu ve verších podle ilustrací Luďka Marolda (Noemi, 1902), mimochodem čtenářsky úspěšnou. Jako hodně začínajících básníků kladl důraz na teskné a temné motivy, na milostnou frustraci (prvotinou byla sbírka Ztracené volání, 1884). Melancholii a vážným tématům zůstal věrný po celý život (Causerie o smrti a jiné verše z posledních let, posmrtně sebráno, 1930). Nesporně jeho pochmurné založení ovlivnil zlý osud. Brzy ztratil rodiče a několik sourozenců; každá z žen, které miloval, předčasně skonala.

Současníci vysoce oceňovali melodiku a nestrojený patos jeho básní: „forma ušlechtilá, umělecky vycizelovaná". Srovnávali jej s Puškinem a Byronem. Na druhou stranu Kaminský v poezii i próze usiloval o realistické ztvárnění. Nejen svým povídkám a fejetonům, převážně v ironickém až sarkastickém duchu (Různé panstvo, 1891), leckdy i poezii dokázal vtisknout vtipný a humorný tón ((Verše humoristické i satirické, 1893). Mezi čtrnácti původními sbírkami Kaminského básní vynikají nádherné Motivy ze Sychrova (1896), prodchnuté láskou k rodnému Českém ráji. Značnou část tvorby však zasvětil Praze. Zpočátku bydlel na Smíchově (dnešní Zborovská a Malátova), ale v roce 1895 se přestěhoval na Královské Vinohrady. Zde například navštěvoval se svým přítelem Františkem Xaverem Svobodou rodinu Josefa Angera.

Obdivuhodně pracovitý Kaminský vydal kromě zmíněných knih básní třináct prozaických sbírek, řada dodnes nedohledaných drobných prací se nachází v dobových periodikách. Sedm titulů sebraných spisů (celkem v jedenácti svazcích; například Bumbrlíček a jiné humoresky, 1913) zdaleka nezahrnuje celé umělcovo dílo. Působil jako redaktor v regionálních listech, přispíval do předních časopisů své doby: Lumíra, Světozoru, humoristického Švandy Dudáka a jiných. Přitom se dokázal věnovat i výtvarnictví, grafikám a řezbářství.

Redakční činnost ani autorská tvorba Kaminského nemohly uživit (což v zásadě platí i pro dnešek). Se stejným nasazením a pílí se proto věnoval také překladům, hlavně z francouzštiny a němčiny (Moliérova dramata, Schiller, Fulde, Hauptmann), nezřídka na zakázku předních pražských divadel (Shakespearův Večer tříkrálový, 1922). Rád a často putoval do zahraničí: navštívil Holandsko, Německo, Francii, Itálii, Turecko – odtud vytěžil cestopis Návštěvou u chorého muže: Causerie z cesty (1909; jedná se o přezdívku pro Osmanskou říši).

Osud osamělého literáta a (do jisté míry) bohéma Bohdana Kaminského se stal inspirací pro knihy jiných spisovatelů. On sám se delší dobu potýkal s kardiovaskulárním onemocněním. V létě 1929 absolvoval léčebný pobytu v Poděbradech. Zemřel v hotelu Praha, kde byl ubytován, na selhání srdce.