František Hrubín

František Hrubín (Vinohrady)

Básník, dramatik, překladatel a prozaik

František Hrubín se narodil 17. září 1910 v Praze na Královských Vinohradech, zemřel 1. března 1971 v Českých Budějovicích.

Narodil se na Královských Vinohradech jako nejstarší ze tří dětí stavitele Františka Hrubína a Anny, rozené Novotné. Rodina žila v Praze na  Vinohradech v Balbínově ulici (dům, původní čp. 486, již neexistuje, musel ustoupit stavbě budovy Československého rozhlasu). Poté, co otec v roce 1914 narukoval do války, se matka s dětmi přestěhovala do Lešan v Posázaví ke svému otci. Zde malý Hrubín vychodil obecnou školu (1916–1922) a v rodové chalupě, kterou nakonec získal do svého vlastnictví, i později často pobýval. Lešany s okolním krajem se zároveň staly doživotním pramenem básníkovy inspirace (srov. zj. skladby Romance pro křídlovku a Lešanské jesličky). Roku 1922 se s matkou vrátil do Prahy a začal studovat gymnázium, a to postupně ve Slovenské ulici, pak v Truhlářské a nakonec od roku 1928 v Libni, kde v roce 1932 maturoval. Mezitím roku 1929 na čas přerušil studium, aby mohl pečovat o svého dědečka Josefa Hrubína v Břežanech. Po maturitě krátce navštěvoval abiturientský kurs při obchodní akademii, Právnickou fakultu a Filozofickou fakultu UK, studia však nedokončil a v roce 1934 se stal pracovníkem Ústřední knihovny hl. m. Prahy. V roce 1939 se oženil s Jarmilou Holou, narození dcery a syna bylo jedním z podnětů pro řadu veršů a próz pro děti. Z jeho iniciativy byl též po válce založen dětský časopis Mateřídouška (v letech 1945–1950 jej spolu redigoval) a revue o dětské literatuře Zlatý máj. Od května 1945 byl krátce úředníkem Ministerstva informací, od roku 1946 spisovatelem z povolání. Od června 1945 žil v pražské čtvrti Holešovice (dějiště básnických skladeb Proměna a Až do konce lásky), počínaje rokem 1950 často pobýval v Chlumu u Třeboně, jehož okolí se vedle Posázaví stalo dalším výrazným zdrojem jeho tvorby (srov. Můj zpěv, Srpnová neděle). V roce 1956 na II. sjezdu Svazu československých spisovatelů spolu s Jaroslavem Seifertem otevřeně kritizoval poúnorovou kulturní politiku a emotivně se zastal v té době perzekvovaných i zavřených spisovatelů. V roce 1966 mu byl udělen titul národního umělce.

Zemřel krátce po operaci na zhoubnou chorobu a je pochován na Vyšehradském hřbitově v Praze 2 v hrobě č. 11-26. Dcera Jitka Minaříková (1940–2020) byla překladatelkou z angličtiny a italštiny, působila rovněž jako redaktorka nakladatelství Albatros; syn Vít Hrubín (1945–1995) vystudoval FAMU a pracoval jako televizní režisér.

Hrubín, který začal psát verše již jako student, do literatury vstoupil pod patronací Josefa Hory a Františka Halase. Svými prvními, již vyzrálými sbírkami (Zpíváno z dálky, 1933, Krásná po chudobě, 1935, Země po polednách, 1937) se etabloval jako básník milostné a přírodní lyriky mámivé melodičnosti. Od konce 30. let, v čase národního ohrožení, lyrismus ustupuje a ve válečných sbírkách Včelí plást (1940), Země sudička (1941), Cikády (1943) a Mávnutí křídel (1944) sílí nadosobní tón a spirituální symboličnost, nacházející oporu v Bohu, vlasti a krajině rodu. Dovršení těchto intencí představují rozsáhlé básnické skladby Chléb s ocelí (1945) a Jobova noc (1945), reagující na válku a oslavující vítězství nad fašismem. Obě první poválečné sbírky (Nesmírný krásný život, 1947; Hirošima, 1948) však popřely jak básníkovu někdejší melodickou kantilénu obratem k civilnímu výrazu a volnému verši, tak apelativnost a důvěřivý patos jeho skladeb válečných, v nichž právě skončenou válku pojal jako gigantický střet staré a nové země, kterou ztotožnil se Sovětským svazem, a založily nové období deziluzivním obratem k situaci moderního člověka, vydaného napospas nejen přirozené pomíjivosti života, nýbrž nově i hrozbě atomové smrti. V důsledku ostré ideologické kritiky, jíž byla Hirošima podrobena, mohl další léta Hrubín publikovat jen překlady (vynikl jako překladatel zejména francouzských básníků Verlaina a Rimbauda, pohádek Ch. Perraulta i staré čínské poezie) a především poezii pro děti. Opíraje se o hluboké porozumění dětské duši, stylizoval Hrubín své básně pro děti po vzoru lidové slovesnosti (zejména říkadel, jež považoval za „prabásně pro děti“) a usiloval o bezprostřednost a hravost projevu, aby jeho říkanky, hádanky, rozpočitadla a písničky, později i větší lyrickoepické básně a pohádky veršem i prózou (srov. Špalíček pohádek, 1957) podporovaly radost dítěte z rytmu a melodie, kultivovaly jeho schopnosti jazykové i zlepšovaly jeho orientaci ve „velkém“ světě. Svou tvorbou pro děti, počínaje sbírkou Říkejte si se mnou (1943), vytvořil novou kapitolu české dětské literatury, jejíž význam je srovnatelný s významem J. V. Sládka.

V druhé polovině 50. let se vrací lyrikou, v níž nad pocity disharmonie života získala převahu hymnická manifestace kladných životních sil (Můj zpěv, 1956; Až do konce lásky, 1961), básnicky plodnější se však ukázala linie mytizující obyčejnou lidskou existenci, k níž náleží rozsáhlé lyrickoepické skladby, polyfonně spájející autobiografickou linii s parafrázemi příběhů převzatých z literatury nebo ústního podání: Proměna (1957), konfrontující svět „sedm let po Hirošimě“ s ikarským mýtem v Ovidiově podání, Romance pro křídlovku (1962), velkolepá syntéza básníkových celoživotních témat (první velká láska a milenčina smrt, nahlížená z perspektivy mýtu, paměť rodu ztělesněná v postavě umírajícího dědečka, posázavská krajina), a  vánoční balada Lešanské jesličky (1970), aktualizující biblickou legendu a starou lešanskou historku.

Při setrvale dominantním postavení lyriky se Hrubínova tvorba od konce 50. let žánrově pluralizovala. Výrazným způsobem zasáhl do vývoje českého dramatu svými hrami Srpnová neděle (1958) a Křišťálová noc (1961), jejichž hlavní přednosti - lyrismus a poetickou atmosféru - kongeniálně vystihly inscenace O. Krejči na scéně Národního divadla. Jejich témata, překonávání životní sterility, vyprázdněnosti, sobectví a strachu i polemika s konzumním způsobem života, ožívají i v složitě strukturované novele Zlatá reneta (1964). Naproti tomu Hrubínovy memoárové knihy evokují svět tradičního venkovanství, jak jej zažil ve svém dětství (U stolu), a podávají portréty význačných moderních českých básníků, z nichž s mnohými uzavřel životní přátelství (Lásky). Intenzivní byla i Hrubínova spolupráce s filmem. Podle jeho námětů a scénářů byly natočeny mj. filmy Vynález zkázy (1958, K. Zeman), Srpnová neděle (1960, O. Vávra), Zlatá reneta (1965, O. Vávra), Romance pro křídlovku (1966, O. Vávra), Panna a netvor (1978, J. Herz) a Oldřich a Božena (1984, O. Vávra). Je též autorem písňových textů v řadě filmů (např. Pyšná princezna, 1952, B. Zeman) a veršovaných komentářů k animovaným a loutkovým filmům H. Týrlové a K. Zemana.

Galerie: 
Hrob Fr. Hrubína zdobí umělecká mříž neznámého autora (Foto M. Polák, 2023)
Hrob Fr. Hrubína zdobí umělecká mříž neznámého autora (Foto M. Polák, 2023)
Narození
17.9.1910
Úmrtí
1.3.1971 (60 let)
Katastrální území
Adresa
Vinohrady
Balbínova 486
12000 Praha 2
Česká republika
50° 4' 42.852" N, 14° 26' 6.2232" E
Zvětšit mapu
Odkazy a literatura:
Lexikon české literatury (autor hesla: Jiří Opelík)
Slovník české literatury po roce 1945 (autor hesla: Jiří Opelík, 1995, Kateřina Bláhová, 2008)
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963
Datum poslední aktualizace: 25.11.2023 14:16
Datum vytvoření: 16.10.2022 22:22

Zašlete nám zpětnou vazbu k tomuto heslu. Líbí se Vám toto zpracování? Máte návrh na změnu?