Pavel Šrut (Vinohrady)

Pavel Šrut vyrostl v Praze, kde navštěvoval jedenáctiletou střední školu (maturita 1957) a dvouletý abiturientský kurs na Hospodářské škole pro zahraniční obchod (absolvoval 1959). Nějaký čas pracoval jako úředník v podniku zahraničního obchodu Ferromet a jako rekvizitář ve Filmovém studiu Barrandov. V letech 1962–1967 studoval angličtinu a španělštinu na FF UK, v letech 1968–1971 byl redaktorem v nakladatelství Naše vojsko, poté ve svobodném povolání. V letech 1997 až 2002 působil jako kulturní redaktor v rozhlasové stanici Vltava, kde měl na starosti především překladovou poezii.

Básnicky debutoval časopisecky v roce 1960, knižně mu v šedesátých letech vyšly sbírky Noc plná křídel (1964), Přehlásky (1967) a Červotočivé světlo (1969). Šrutova vlastní básnická tvorba ze sedmdesátých a osmdesátých let byla publikována s časovou prodlevou v samizdatu nebo v exilových nakladatelstvích ve výborech Malá domů a Přestupný duben ,  jejich souborná edice vyšla pod titulem Brožované básně (2000). Šrutův návrat do kontextu oficiálně vydávané poezie v 90. letech představuje jeho virtuózně komponovaná básnická skladba Zlá milá (1997), která se žánrově pohybuje mezi vzpomínkovou reflexí a lyrickým deníkem. Tato sbírka, jež vznikla na základě staršího rukopisného souboru Milostné popravy, patří k nejsugestivnějším básnickým výpovědím na archetypální téma  "láska a smrt". Autorova poslední sbírka Papírové polobotky (2001) má povahu skeptické bilance, s trpkým humorem glosující únavu ze života a světa.

Tento obsah se nachází v jedné z našich her Doplňovačka, duben 2025

Vyzkoušejte si Vaše znalosti v některé z našich her

Hrát

„Jistěže občas napíšu dospělou básničku, ale nějak nejsem příznivcem toho typu sbírek, které bez zřetelného záměru shrnou básnění za rok nebo za dva. Musím mít představu nějakého celku. A být nešťastný. Bez tohohle pocitu psát seriózní básně neumím. Každá báseň je stížnost ,“ svěřil se básník v roce 2008.

Šrutova poezie na straně jedné tíhla k reflexi, k ironickému sebezpytování, vyjadřujícímu deziluzi, groteskní paradoxnost  i  osudovost veškerého konání, na straně druhé se její poetika - vlivem autorovy zkušenosti s psaním textů pro děti - vyznačuje rysy jazykové hry a hravosti, blíží se poezii nonsensu, již do jeho veršů vnášela poetika dětských říkadel a rozpočítávadel. Tvorba pro děti, které se jako překladatel i autor věnoval od šedesátých let (Petrklíče a petrkliky, 1966; Kočka v houslích, 1969; Motýlek do tanečních, 1969), má blízko k hravému nonsensu, inspirovanému anglosaskou literární tradicí, vyznačuje se černým humorem a ironií i jazykovým experimentátorstvím, nápaditým žonglováním s jazykem. Šrutova tvorba pro děti je nesmírně bohatá a mnohostranná, zahrnuje desítky veršů, říkadel pro děti, leporel a omalovánek do dětských časopisů Čtyřlístek (ilustrovaný Hanou Lamkovou), Sluníčko a Mateřídouška (jež publikoval příležitostně v sedmdesátých a osmdesátých letech pod propůjčeným jménem Petr Karmín) ,  pohádek a převyprávěných či přeložených příběhů. K těm nejdůležitějším patří Hlemýžď Čilišnek (s ilustracemi Jiřího Šalamouna, 1983), adaptace anglických, irských, skotských  a velšských pohádek Kočičí král (1989) a Petra Pana (1997), variace na africké příběhy Pohádky brášky Králíka (2007), pohádkový příběh Verunka a kokosový dědek (Brio, 2004) s ilustracemi Galiny Miklínové, a spolu s toutéž ilustrátorkou i slavná trilogie groteskně detektivních románů Lichožrouti (2008, 2010 a 2013), v níž nejen dětem konečně vysvětlil, proč a jak se doma ztrácejí ponožky. Spolupracoval také s rozhlasem a televizí v oblasti tvorby pro děti je autorem desítek rozhlasových a televizních pohádek, dětských muzikálů a hudebních komedií, scénářů k animovaným večerníčkům (mj. Bob a Bobek) i pohádkovým filmům (mj. Lichožrouti, 2016).

Z rozsáhlejších textů pro rozhlas měl patrně největší ohlas jeho „dětský muzikál“ Na Silvestra v Helemichli (s písničkami P. Skoumala a J. Vodňanského). Psal též písňové texty pro divadelní inscenace, často na hudbu P. Skoumala, i mnoho písňových textů pro hudebníky a zpěváky M. Prokopa, L. Pospíšila, P. Skoumala a V. Mišíka (a samozřejmě i kapely, s nimiž souviseli – Framus Five, CK Vocal, Etc). Díky těmto básnickým a hudebním skvostům (s Framus Five legendární Bitva o Karlův most, Snad nám naše děti, Nic ve zlým, nic v dobrým, Kolej Yesterday) vstoupilo Šrutovo jméno nejen do širokého čtenářského, ale i posluchačského povědomí. Knižní výbor z jeho písňových textů vyšel pod názvem Kolej Yesterday (1990). Významnou kapitolou Šrutovy literární tvorby byla i jeho bohatá překladatelská činnost především z angličtiny a španělštiny, sahající od Sonetů W. Shakespeara až po poezii R. Gravese, D. Thomase či prózy R. Dahla a S. Rushdieho.  Přetlumočil též texty k muzikálům Muž z La Manchy (1997) a Šumař na střeše (1998).

Pavel Šrut získal v roce 2000 Cenu Jaroslava Seiferta za sbírky Zlá milá a Brožované básně, v roce 2009 Magnesii Literu za první díl Lichožroutů, v roce 2012 mu český PEN klub udělil za mnohostranné celoživotní dílo Cenu Karla Čapka, v roce 2015 obdržel Státní cenu za literaturu. Byl též dvakrát zapsán na Čestnou listinu mezinárodní organizace dětské knihy IBBA (1992, 2006) a je držitelem dvou Zlatých stuh (2004, 2005), ocenění v soutěži dětských knih.

Zemřel 20. dubna 2018 v Praze na infarkt myokardu ve věku 78 let. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech.

V posledních letech svého života bydlel v Sázavské ulici č. 14.