Ladislav Pichl: Busta Boleslava Vomáčky, Vyšehradský hřbitov č. 6-129 (Vyšehrad)

Boleslav Vomáčka studoval práva na Univerzitě Karlově a současně hru na varhany na pražské konzervatoři a skladbu u Vítězslava Nováka. Věnoval se i studiu zpěvu u Josefa Krummera. Po převratu v roce 1918 vstoupil jako absolvent práv do služeb ministerstva sociální péče. Během okupace byl nucen odejít do předčasného důchodu, ale po skončení války se na ministerstvo práce a sociální péče vrátil a setrval zde až do řádného důchodu v roce 1949. V hudbě směřoval nejdřív k expresionismu, ale ve dvacátých a třicátých letech se vrátil k tradičnějšímu výrazu, charakterizovanému lyrismem. Byl autorem mnoha mužských sborů, kantát a také několika oper a písňových cyklů s orchestrem. Působil jako sbormistr. Spoluzakládal Ochranný svaz autorský (OSA) a bohatá byla jeho činnost spolková a organizační.

Za svou činnost obdržel řadu čestných uznání. Od roku 1924 byl členem Československé akademie věd a umění. Byl čestným členem mnoha pěveckých sdružení. V roce 1955 byl jmenován zasloužilým umělcem a v roce 1957 obdržel Řád práce.

Český sochař Ladislav Pichl studoval po válce na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru Jana Laudy a v ateliéru sochařky a keramičky Heleny Johnové. Pro hrob Boleslava Vomáčky na Vyšehradském hřbitově zhotovil skladatelovu bustu.