Vznik Sokola Pražského (Nové Město)

Po pádu Bachova absolutismu a uvolnění poměrů v Rakousko-Uhersku vznikla v monarchii nová ústava, která umožňovala sdružování do nejrůznějších spolků. Kromě pěveckých spolků či Umělecké besedy se také dařilo různým tělocvičným jednotám. Toho využili  Miroslav Tyrš a Jindřich Fügner. Založení Tělocvičné jednoty Pražské předcházely dlouhé rozhovory obou protagonistů Tyrše a Fügnera, nejprve v myslivně "Na Králi" v křivoklátských lesích, kde se seznámili, a potom ve Fügnerově bytě v Praze. Tyrš a Fügner jako zastánci demokracie a svobody kritizovali národnostní útlak a byli přesvědčeni, že organizovaná tělovýchova umožní fyzické a duševní zotavení českého národa a může také zmobilizovat široké vrstvy lidí do národního hnutí.

PhDr. Miroslav Tyrš (1832–1884) býval od dětství často nemocen, proto na radu lékaře začal pravidelně cvičit a chodil do ústavu Jana Malypetra v Panské ulici. Ovlivnil ho také revoluční rok 1848, kdy se rozhodl přestoupit na vlastenecky orientované akademické gymnázium. Po jeho absolvování studoval filozofii. V roce 1855 si našel práci jakožto vychovatel a ve svém volnu pracoval na českém tělocvičném názvosloví. V roce 1861 se odstěhoval do Prahy, kde se mimo jiné živil jako cvičitel soukromého tělocvičného ústavu.

Toto heslo se nachází na herní trase Sokol v aplikaci Putování Prahou 2

Vyrazte ven, pojďte si zahrát

Objevte více

Jindřich Fügner (1822–1865) se narodil do rodiny obchodníka a vlastence a dostalo se mu vynikajícího vzdělání. Nejprve studoval na gymnáziu, ale ze školy musel odejít pro svobodomyslné jednání. V době, kdy se již sám věnoval obchodu a byl zámožný, se nadále soukromě vzdělával, cestoval, studoval dějiny včetně antiky, uměl několik cizích jazyků a věnoval se hudbě a sportu. Po roce 1848 se díky svým demokratickým názorům a kvůli nesouhlasu s Bachovským absolutismem dostal do vlasteneckých kruhů a začal spolupracovat s  Miroslavem Tyršem. Oba se velmi sblížili, vzniklo mezi nimi hluboké přátelství a Fügner se tak stal jedním z nejdůležitějších zakladatelů Sokola Pražského. Byl jeho mecenášem a schopným organizátorem. 

V roce 1861 zahájil Tyrš spolu s dalšími představiteli české politiky a kultury přípravné práce včetně návrh stanov nového tělocvičného spolku. Spolupracovníky byli bratři Eduard Grégr a   Julius Grégr, J. E. Purkyně, Emanuel Tonner, Rudolf Thurn-Taxis, Josef Wenzig. První návrh úřady s připomínkami vrátily a text byl poté přepracován bratry Grégrovými.   

Do Malypetrova ústavu byla dne 16. února 1862 svolána ustavující valná hromada "Tělocvičné jednoty pražské". Tento den se považuje za vznik Sokola. Setkání bylo přítomno 75 členů.  Členy prvního výboru byli zvoleni: ředitel pojišťovny Jindřich Fügner (starosta), PhDr. Miroslav Tyrš (správce / náčelník), MUDr. Eduard Grégr (jednatel), ředitel plynárny Karel Šteffek (pokladník), MUC. Tomáš Černý (zapisovatel), JUDr. Julius Grégr, sedlář Jan Kryšpín, sládek Ferdinand Náprstek, magistrátní úředník František Písařovic, prof. Rudolf Skuherský, prof. Emanuel Toner a kníže JUDr. Rudolf Thurn-Taxis. Na další schůzi bylo zvoleno prvních deset cvičitelů a v březnu bylo zahájeno cvičení v tělocvičně Malypetrova ústavu, později se cvičilo v sále Apollo v  Ječné ulici a v konviktu v Bartolomějské ulici. 

Tyrš prosadil heslo „Tužme se!“, Josefu Barákovi se připisuje pozdrav „Nazdar“, Fügnerovi tykání a oslovování „Bratře“. 1. června 1862 byl při veřejném vystoupení předán sokolům prapor, který na hedvábí namaloval Josef Mánes, jenž také navrhl první sokolské kroje. E. Tonner navrhl název Sokol. 

Ve stejném roce 1862 bylo po pražském vzoru založeno v Čechách a na Moravě dalších sedm sokolských jednot.  V roce 1863 chtěl Tyrš svolat všechny cvičitele a vytvořit Sbor pro vzájemnost československých spolků tělocvičných. Tehdejší rakouské úřady mu to však nepovolily a dokonce byl vyslýchán. V roce 1865 byly na dnešním území Prahy 2 uspořádány první Šibřinky. Potom navrhnul uspořádat r. 1866 první sokolský slet, ale ani to nebylo povoleno. První slet pod názvem Jubilejní slavnost Sokola Pražského se konal až v roce 1882 na Střeleckém ostrově.

První sokolovna byla postavena podle návrhu Vojtěcha Ignáce Ullmanna na Novém Městě na rohu tehdejší Hradební ulice, nyní Sokolská 43/1437 a Žitná 42/1438. Pozemek se zahradou, uvolněný po zbouraných hradbách, zakoupil J. Fügner. Práce na stavbě začaly 3. července 1863 a poprvé se zde cvičilo již v prosinci. Objekt se později postupně přistavoval a upravoval, např. r. 1912 a 1937, kdy byla přistavěna v  Žitné ulici obytná budova. Poslední rekonstrukce proběhla v roce 2006. Dodnes zdobí stěny sálů lunety Vítězství Jana Preislera a Sokolský slib Františka Ženíška. Na budově v  Žitné ulici jsou umístěny dvě pamětní desky J. Fügnera a M. Tyrše.

Kromě cvičení prostných, pořadových a na nářadí se již trénoval šerm, zápas, vzpírání, vrh břemenem, atletika apod. Sportovalo se i venku, většina jednot pěstovala plavání, veslování, bruslení, dokonce podle možností jezdectví a především se pořádaly časté výlety. První dva výlety uspořádala Tělocvičná jednota Pražská již na jaře v roce 1862, a to na Říp a na Závist u Zbraslavi. V roce 1865 byly v Praze 2 uspořádány první Šibřinky, první slet pod názvem Jubilejní slavnost Sokola Pražského se konal v roce 1882.

Dne 28. listopadu 1869 byl při Sokole Pražském ustaven další spolek, tentokrát ženský, pod názvem Tělocvičný spolek paní a dívek pražských. První předsedkyní byla zvolena Žofie Podlipská. Ve výboru působila Kateřina Fügnerová, manželka starosty. První cvičitelkou se stala Klementina Hanušová. 

Sokol se zasloužil o výstavbu sportovních hřišť a tělocvičen (sokoloven), které se staly neoddělitelnou součástí mnoha obcí v českých zemích. Sokol na Královských Vinohradech vznikl záhy po jejich povýšení na město, 27. února 1887. Sokol Vyšehrad pak 20. dubna 1890.

Mezi další  sympatizanty Sokola Pražského patřili kromě výše uvedených i další  představitelé české politické a kulturní scény, např.  Josef Barák, Vojta Náprstek, Josef Mánes, Jan Neruda, J. E. Purkyně a skupina cvičenců z pražské Schmidtovy tělocvičny. Spolek finančně i hmotně podporovali mnohé tehdejší vlastenecky smýšlející osobnosti, například z řad inteligence, podnikatelské sféry, příslušníků šlechty, drobných řemeslníků i prostých občanů. 

Vlastenecké smýšlení a morální principy sokolů se projevily později při jejich zapojení do odboje v první i druhé světové válce.