Julius Grégr (Nové Město)

Dnes již mnoho významných osobností z konce 19. a začátku 20. století upadlo do zapomnění. A přesto i díky jejich úsilí vznikla v roce 1918 Československá republika. Ve své době však patřily k všeobecně známým a váženým občanům. Takovými byli i Eduard Grégr a jeho mladší bratr Julius Grégr. Svého času se Mladočeské straně říkávalo dokonce strana bratří Grégrů, kteří se vedle Karla Sladkovského stali nejvýraznějšími vůdci této strany.

Julius Grégr vystudoval právo na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze a po promoci v roce 1859 působil jako koncipient a později „ředitel advokátní kanceláře“ doktora Pulkrábka ve Frýdlantu. V létě 1860 se na schůzkách předních českých vlastenců probírala otázka, kde najít schopného, spolehlivého, ale úřadům neznámého vlastence, kterému by úřady povolili vydávání českých politických novin. Jedné ze schůzek se zúčastnil i Eduard Grégr a prof. Tonner si vzpomněl na jeho bratra a svého spolužáka Julia Grégra. Julius Grégr se tak stal redaktorem (a za necelý rok i majitelem) Národních listů, jejichž první číslo vyšlo 1. ledna 1861. V roce 1862 strávil deset měsíců ve vězení za tiskové přečiny a v čele redakce jej zastupoval bratr Eduard Grégr. Téhož roku založili oba bratři s Františkem Šimáčkem tiskárnu, která nesla název Knihktiskárna Dr. Julia Grégra a Františka Šimáčka.

Julius Grégr měl podnikatelský a politický talent. Šťastnou ruku měl při volbě spolupracovníků, a když v lednu 1865 splynul s Národními listy časopis Hlas , soustředil Grégr ve své redakci výkvět tehdejších novinářů, Národní listy se staly českým nejvlivnějším periodikem a Grégr přední osobností českého politického života.

Julius Grégr byl zpočátku své poltické kariéry svobodomyslný demokrat, odpůrce šlechty a kléru. Národní listy se proto staly centrem rodícího se mladočeského hnutí. Julius Grégr stál vedle Karla Sladkovského v roce 1874 při založení Národní strany svobodomyslné a byl autorem jejího programu. V době nemoci a po smrti Sladkovského se stal faktickým vůdcem mladočechů. Julius Grégr se podílel na všech akcích české politiky. Byl také hlavním strůjcem úspěchu mladočechů do zemského sněmu v roce 1889 i přesvědčivého vítězství ve volbách do říšské rady v březnu 1891, které vyneslo mladočechy do čela české politiky.

Julius Grégr byl dvakrát ženatý. Jeho první ženou se stala Anna Eleonora Hulešová, s níž měl šest dětí a po její smrti se oženil podruhé s Rosou Nobackovou, s níž měl rovněž šest dětí.

Julius Grégr odešel těžce nemocný z politiky. Nemoci podlehl v roce 1896 a byl pohřben do hrobky s jedním z největších pomníků na Olšanských hřbitovech. Hrobku na IV. hřbitově, oddělní 11, číslo hrobu 39-41, navrhl architekt Rudolf Kříženecký, o sochařskou výzdobu se postaral sochař Bohuslav Schnirch.