Eduard Grégr (Nové Město)

Dnes již mnoho významných osobností z konce 19. a začátku 20. století upadlo do zapomnění. A to i přesto, že i díky jejich úsilí vznikla v roce 1918 Československá republika. Ve své době však patřily k všeobecně známým a váženým občanům. Takovými byli i Eduard Grégr a jeho mladší bratr Julius Grégr. Svého času se Mladočeské straně říkávalo dokonce strana bratří Grégrů, kteří se vedle Karla Sladkovského stali nejvýraznějšími vůdci této strany.

Eduard Grégr vystudoval filozofii na Vídeňské univerzitě a od roku 1848 studoval medicínu na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. V roce 1854 získal lékařský diplom a působil jako asistent u Jana Evangelisty Purkyně. V roce 1859 se stal docentem na lékařské fakultě pražské univerzity. V letech 1861 až 1862 redigoval časopis Živa. V březnu 1861 byl zvolen poslancem zemského sněmu. V té době založil s bratrem Juliem v Praze tiskárnu a oba rovněž založili hlavní český politický deník Národní listy. V roce 1862 stál u vzniku Sokola. 

Byl obratným nadaným žurnalistou, autorem četných politických brožur a také skvělým řečníkem. Byl představitelem a mluvčím radikálního křídla mladočechů. Vystupoval ostře proti pasívní politice na zemském sněmu, který je roku 1871 zvolil poslancem Říšské rady, kde reprezentoval kurii venkovských obcí. Byl neúnavným, byť ne vždy spravedlivým kritikem Františkem Ladislava Riegra. Od poloviny devadesátých let 19. století však jeho vliv v mladočeské straně postupně klesal, přesto byl opakovaně volen do Říšské rady, v níž zasedal až do roku 1907. Žil a zemřel v domku ve Lštění nedaleko Čerčan.

Eduard Grégr publikoval odborné práce nejen politické ale i přírodopisné studie. Jeho manželkou byla Antonie Svitirohová, s níž měl osm dětí, avšak tři zemřely v dětském věku. Jeho syn Zdislav (1874-1918) i Zdislavův syn Eduard (1900-1986) se věnovali rozvoji knihtiskárny, jež nesla v názvu jméno svého zakladatele Eduarda Grégra na nároží ulic V Tůních a Hálkovy na Novém Městě až do znárodnění v roce 1949.