Alois Bureš (Vinohrady)

Alois Bureš se narodil do velice chudé rodiny a jako malému mu zemřel otec. Přesto vystudoval nižší reálku v Kolíně a vyšší v Kutné Hoře, do níž docházel z Kolína pěšky. Vzhledem k nedostatku peněz se začal „věnovat praktickému životu“. Vyučil se zedníkem a po čase se mu podařilo složit stavitelskou zkoušku. V roce 1878 se tak stal stavitelem. Zpočátku pracoval na četných pozemních a železničních stavbách a po získání dostatečných zkušeností se rozhodl provozovat na Královských Vinohradech samostatnou stavitelskou živnost.

Jeho manželka mu vždy věrně stála po boku. Jejich dcerka Mařenka zemřela v sedmi letech, syn Otakar s ním později spolupracoval jako stavitel.

Tento obsah se nachází v jedné z našich her Doplňovačka, září 2023

Vyzkoušejte si Vaše znalosti v některé z našich her

Hrát

Byl činný ve veřejném a spolkovém životě. Stal se členem Sokola Královské Vinohrady a později zastával také funkci jeho starosty. 

V roce 1878 byl zvolen do městského zastupitelstva Královských Vinohrad, tedy v době, kdy mu bylo 29 let. O dva roky později byl již radním a v roce 1882 se stal náměstkem starosty.  Byl členem většiny stavebních komisí, inspektorem staveb chrámu sv. Ludmily, Národního domu a Vinohradského divadla. Zároveň byl i místopředsedou a později předsedou Záložny Vinohradské, která nejen věnovala pozemek pro stavbu divadla, či vykoupila pozemky Riegrových a Čechových sadů, ale svou finanční politikou zásadně ovlivnila vývoj celého města. Funkci starosty zastával od roku 1912 , poté, co po mnoho let zastával funkci místostarosty. Politicky patřil ke staročechům, po konsolidaci stran náležel do České státoprávní demokracie. S ohledem na své vlastenectví byl nadšen vznikem samostatného Československa.

Vždy velmi hájil zájmy Královských Vinohrad jako druhého největšího českého města, jehož rozvoj  je úzce spjat s Burešovým jménem. Výsledky jeho činnosti záhy překonaly hranice Vinohrad. Díky svému charismatu se brzy těšil velké popularitě. Přál si mít nejen velkou obec, ale i spořádané, vzorné město, které si samo musí zaopatřit všechny podmínky pro kulturní, sociální a hospodářský rozvoj. Většinu svých úmyslů uskutečnil, za ty nenaplněné mohla první světová válka. Tento veskrze svérázný muž se spoléhal výhradně na své nemalé síly. Na druhou stranu požadoval stejné vlastnosti od všech ostatních, tedy pracovitost, poctivost a všeobecnou prospěšnost. Byl-li si jist svým názorem, byl neústupný.

Od přírody byl osobností nadanou nejen fyzicky, ale dokázal imponovat i svými osobními vlastnostmi.

Bureš starostoval až do konce června roku 1919. Jako vlastenec uvítal osamostatnění Československa a usiloval o vytvoření Velké Prahy.

A. Bureš postavil na Vinohradech a v Praze 81 domů, z toho dvě třetiny na vlastní účet. Již před rokem 1877 A. Bureš postavil dům na rohu Žitné ulice, další dům v Opletalově ulici v Praze 1. V roce 1881 navrhl a postavil dva domu v Komenského ulici (dnes Belgická, v čp. 67/25 jsou Lauderovy školy).. V roce 1894 začal stavět čtyři domy U Kanálky, v letech 1902–1903 pak dva domy na náměstí Míru čp. 1220/3 a 1219/2. Jedním z nich, postavený pro vlastní potřebu ,  je nádherný dům na rohu Anglické a Italské na náměstí Míru (sídlila zde kavárna Hlavovka, dnes Komerční banka). Zasloužil se o vybudování chrámu sv. Ludmily (na jedné z vitráží je uveden jako donátor), dále Národního domu na Vinohradech a zdejšího divadla, pomníku Sv. Čechovi a Fr. L. Riegrovi ,

V roce 1898 obdržel rytířský kříž řádu Františka Josefa. Je pohřben na Vinohradském hřbitově.