Jaroslav Foglar (Vinohrady)

Místa pobytu

Jaroslav Foglar se narodil v domě v Benátské ul. čp. 1712/3 (je zde pamětní deska). Jeho otec Jindřich byl úředníkem, zástupcem obchodní firmy, matka Marie byla v domácnosti. Měl o tři roky staršího bratra Zdeňka.  Brzy po narození Jaroslava se jeho rodina odstěhovala do Předlic u Ústí nad Labem a potom do Poděbrad, kde jeho otec zemřel na srdeční nemoc. Od čtyř let žil Jaroslav (Slávek) jen s matkou a starším bratrem v Nuslích, v Sekaninově čp. 478/8 (tehdy Přemyslovo nábřeží) a poté Svatoplukově ulici čp. 493/9. Aby uživila rodinu, zakoupila matka malý krámek s papírnictvím na Královských Vinohradech v Korunní ulici čp. 732/16 a od r. 1914 zde rodina bydlela v malém bytě ve 3. patře až do roku 1987 (později již bez bratra Zdeňka, který se oženil). Také zde jde je jeho pamětní deska. V roce 1978 se J. Foglar s maminkou přestěhoval z Vinohrad na Žižkov do většího bytu v Křišťanově ulici čp. 817/18, kde měl již i prostor pro svoji pracovnu. O svoji maminku pečoval až do roku 1980, kdy ve věku 102 let zemřela. Jaroslav Foglar na této adrese žil až do své smrti. Od roku 1995 pobýval dlouhodobě v nemocnici, přesto ještě občasně jezdil na besedy se čtenáři. Zemřel v Thomayerově nemocnici v Praze. Je pochován na Vinohradském hřbitově. 

Spisovatel

Jaroslav Foglar začal literárně tvořit velmi záhy. Věnoval se výhradně literatuře pro mládež. Děj zasazoval do prostředí, se kterým se čtenáři mohli ztotožnit a jeho dobrodružné příběhy obsahovaly výchovné poselství i porci  tajemství. Inspiroval se svými zážitky i zkušenostmi z vedení oddílu. Již roku 1923 napsal povídku Vítězství, v roce 1934 vyhrál soutěž o nejlepší knihu pro mládež s titulem Modrý život Jiřího Dražana, která pak vyšla pod názvem Přístav volá. Již v roce 1933 však dopsal knihu Hoši od Bobří řeky, která vycházela pouze na pokračování ve Slovíčku, dětské příloze časopisu České slovo, vydávaného nakladatelstvím Melantrich. Knižního vydání se dočká až v roce 1937 v plzeňském nakladatelství Kobes, které o rok dříve vydalo titul Boj o první místo a později i další "foglarovky".  Mezi další nejznámější tituly od J. Foglara patří např. Chata v Jezerní kotlině (1939), Pod junáckou vlajkou (1940), Devadesátka pokračuje (1941) , Záhada hlavolamu (1941), Když Duben přichází (1944) , Stínadla se bouří (1947), Tajemná Řásnovka (1965), Kronika Ztracené stopy (1967), Tajemství Velkého Vonta (1992), Jestřábe, vypravuj (1990, soubor povídek) nebo autobiografie Život v poklusu (1989–1990). Posledním románem je Modrá rokle (1994). Celkem jich napsal přes dvacet. Řada z nich se dočkala mnoha vydání a jsou vydávány dodnes.  

Toto heslo se nachází na herní trase Dvojka ladí jazz v aplikaci Putování Prahou 2

Vyrazte ven, pojďte si zahrát

Objevte více

K nesmrtelným dílům patří kreslený seriál Rychlé šípy (1938), který začaly vycházet v týdeníku Mladý hlasatel.  Tvořil i další kreslené seriály: Svorní Gambusíni, K pramenům neznámé řeky, Kulišáci. Napsal i divadelní hru ze života skautského oddílu Tábor ve Sluneční zátoce (1939). Po válce redigoval časopisy Junák a Vpřed, kde opět vycházely Rychlé šípy , a spolupracoval s redakcí ABC. Na jeho náměty byly napsány jiné dvě divadelní hry, některé romány byly zfilmovány. Díla Když Duben přichází a Stínadla se bouří byly uvedeny také jako rozhlasové seriály. Významná byla spolupráce s Kájou Saudkem na vzniku mnoha komiksů. 

Skauting a pražská Dvojka

V roce 1920 Jaroslav vstoupil se spolužákem do skautského oddílu, avšak pro nemoc nemohl pokračovat. O tři roky později jej bratr přizval do klubu oldskautů - Jestřábi, ze kterého přešel do 34. oddílu Ohnivci, kde dostal , podle předchozího působiště, přezdívku Jestřáb. Ten se v roce 1925 z rozhodnutí skautské rady sloučil s 2. oddílem (pražskou Dvojkou), fungujícím od r. 1913. Jestřáb dělal nejprve zástupce vedoucího a v r. 1927 se stal vedoucím legendární Dvojky. Podnikal s oddílem výpravy, vedl kroniku, vydával oddílový časopis Čigoligo, vymýšlel hry a postupně vytvářel metodické zásady fungování oddílové činnosti. Již v roce 1925 vedl tábor, při němž poprvé zavítal do Sluneční zátoky u řeky Sázavy, později s oddílem, který nazýval též Hoši od Bobří řeky, tábořil na dalších místech v Čechách i na Slovensku. V roce 1935 uskutečni svůj husarský kousek. Zakoupil vyřazený parník a nechal je jako loď Skaut předělat na klubovny. Na zahájení jej přišel podpořit náčelník a zakladatel skautingu v ČR A. B. Svojsík. Vzácnou návštěvou byl i americký spisovatel E. T. Seton. Kvůli špatnému technickému stavu však musel parník po dvou letech se ztrátou prodat do šrotu.

Za války, v době zákazu skautingu, Foglar pokračoval v oddílové činnosti poloilegálně (pod Klubem českých turistů). V roce 1944 vtrhla kontrola na chlapecký tábor a uzavřela ho. Před zatčením vedoucího Foglara zachránil patrně Vl. Vojtěchovský, který v Kuratoriu likvidoval mnohá další udání a sám byl později popraven. Po válce došlo k obnově skautingu, avšak po nástupu komunistické totality byl skauting opět nadlouho zakázán. Dvojka a jiné oddíly pokračovaly pod různými jinými hlavičkami - např. Klub českých turistů, Tělovýchovná jednota aj. Ke krátkému vzkříšení došlo opět v letech 1968-1969, avšak nástup tzv. normalizace opět znamenal odchod do poloilegality. Foglar předal roli svému nástupci roli vedoucího oddílu v roce 1987, tj. ve svých 80 letech. K plné obnově skautingu v ČR došlo až po roce 1989.  Jaroslav Foglar - Jestřáb se zařadil se mezi nejstarší oddílové vedoucí na světě a jeho oddílovou výchovou prošlo postupně na osm stovek chlapců, kterým vštěpoval správné morální zásady.

Zaměstnání a osudové peripetie

Práci s oddílem a psaní se věnoval ve svém volném čase. Po měšťance studoval obchodní školu a po krátkém angažmá v informační kanceláři firmy Wys Muller et Co pracoval třináct let jako fakturant u firmy Oskar Stein, velkoobchod s papírem. Začal spolupracovat s vydavatelstvím Melantrich, kam přešel v roce 1938. Nejprve byl v propagačním oddělení, poté získal vytoužené místo redaktora časopisu Mladý hlasatel, který předtím pomáhal vymyslet a přispíval do něj. Zde vznikl slavný kreslený seriál Rychlé šípy a Foglar založil i čtenářské kluby, které napomáhaly šíření časopisu a jeho myšlenek. Za nacistické okupace byl časopis zakázán. Po válce byl jaroslav Foglar krátce v redakci časopisu Junák, odkud přešel do Mladé fronty jako redaktor časopisu Vpřed, který se snažil navázat na tradici Mladého hlasatele. V 50. letech byl J. Foglar přinucen pracovat jako vychovatel učňů a studentů středních škol, přestože měl našetřeno na živobytí spisovatele ve svobodném povolání (tzv. na volné noze). Rovněž se dostal do hledáčku StB, která jej přinutila ke spolupráci s cílem získávat informace o skautských činovnících rozpuštěného Junáka. Krycí jméno měl Šípek, patrně podle Rychlých šípů. V roce 1956 však tato spolupráce skončila, protože Foglar nepodával dostačující informace. Foglar se ke svým stykům se Státní bezpečností po roce 1989 přiznal jako jeden z mála ještě před vydáním porevolučních seznamů agentů. Po ukončení práce vychovatele se Jaroslav Foglar věnoval už "jen" spisovatelské činnosti a svému oddílu. Jako spisovatel však byl rovněž v nepřízni režimu, jeho knihy byly zakázány (čtenáři si půjčovali staré výtisky). Rehabilitace jako člověk i jako žádaný autor se dočkal až po roce 1989.

Nakladatelství Olympia vydalo od roku 1991 jeho soubor díla jako Sebrané spisy. V roce 1994 získal ocenění Čestný občan hl. m. Prahy. V roce 1997 je k Foglarovým devadesátinám uspořádána v Muzeu hl. m. Prahy výstava Po stopách Rychlých šípů, která má rekordní návštěvnost. V roce 2022 pak uspořádalo další výstavu Město jako přízrak - pražské inspirace Jaroslava Foglara. Dne 28. října 2017 obdržel státní vyznamenání – Medaili Za zásluhy in memoriam. Ale to není vše - od roku 1996 nese planetka č. 9102, kterou objevili astronomové z observatoře Kleť, jméno Foglar. 

Skautská nadace Jaroslava Foglara a  Městská část Praha 2 v pondělí 10. září 2018 slavnostně pokřtili ručně vyřezávané dubové lavičky Jaroslava Foglara, umístěné v parcích Prahy 2, v nichž vznikaly knihy Hoši od Bobří řeky ( lavička Riegrovy sady, dětské hřiště U Draka)  a Chata v Jezerní kotlině ( lavička Havlíčkovy sady, dětské hřiště U Štiky).  K "psacím místům", kde J. Foglar tvořil, patřilo i zákoutí v ulici Na Kleovce.