Otto Janka

Otto Janka se stal skautem za protektorátu v roce 1943, když si jej vybrali v Klubu českých turistů vedoucí ilegálního skautského oddílu. Během Pražského povstání v květnu 1945 působil jako spojka, za což obdržel Junácký kříž Za vlast. Po komunistickém převratu se stal opět členem ilegální skautské skupiny. V roce 1968 se zasloužil o obnovu skautského hnutí a v roce 1970 obdržel Junáckou medaili díků. Po zákazu Junáka jej opět pomáhal obnovit v roce 1990.

Otto Janka vystudoval ekonomii a pracoval v Národním muzeu v Praze a také jako redaktor Československého rozhlasu. Bydlel v  Londýnské ulici.

Byl literárně velice činný. Napsal na dvacet rozhlasových her a dramatických pásem, pět televizních scénářů a přes dvě desítky dobrodružných knih pro mládež, beletrizujících životopisů a historických prací (např. Melodie proti Siouxům, Zloděj snů, Odvedu tě k Siouxům, Příběhy českých cestovatelů zapomenutých i nezapomenutelných).

Příběh Jana Ryšavého z Prahy, který se jako příslušník Cizinecké legie účastnil války o Francouzskou Indočínu v letech 1949–1954 nazval Černá je řeka legionářů (1995), podobně popsal osud generála-legionáře neprávem odsouzeného v roce 1951 v knize Generál Stanovský (vyšla r. 1997).   

Reportáž z druhé přírodovědecké expedice Národního muzea do Íránu se jmenuje Za Skleněnou horou (1977), reportáž z třetí expedice se jmenuje Poušť jde za tvým stádem (1983). Dílo o historii jeho skautského oddílu nazval Historie vodní Dvojky 1943–1993 (vyšla r. 1993). Vydal monografii Malíř Českého Meránu Karel Chaba (2008) a další díla.

V Londýnské ulici č.p. 590/38 na Vinohradech byla odhalena pamětní deska Otto Janky s daty jeho narození a úmrtí.