Jiří Marek

Dětská léta prožil Jiří Marek v  Náplavní ulici č.p. 1572/11 na Novém Městě. Později se o něj staral strýc Josef Steinwald v  Žitné ulici, který měl na Václavském náměstí, vedle pozdějšího Domu potravin, pohřební ústav. Jeho postavu, kterou pojmenoval Freiwald, zpracoval Jiří Marek v půvabné knize Můj strýc Odysseus. Později si koupil domek, stejně jako mnoho dalších spisovatelů, na Spořilově.

Josef Jiří Puchwein se po absolvování studií češtiny a němčiny na Univerzitě Karlově věnoval pedagogické činnosti v Soběslavi. Po druhé světové válce se stal nejprve redaktorem Lidových novin, později po komunistickém převratu v roce 1948 Rudého práva a nakonec dokonce šéfredaktorem časopisu Svět sovětů. Byl členem KSČ a horlivým zastáncem komunistického režimu. V letech 1954–1959 působil jak ústřední ředitel Československého státního filmu, pak se stal vysokoškolským pedagogem a docentem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

Úředně si své jméno změnil v roce 1946. Byl velice plodným autorem. Jeho leckteré budovatelské romány zapadly do zapomnění, ale do české literatury a filmografie se zapsal zlatým písmem trilogií o panu policejním radovi Vacátkovi Panoptikum starých kriminálních příběhů (1968), Panoptikum hříšných lidí (1971) a Panoptikum Města pražského (1979). Byl ovšem i autorem knihy OK 096, podle níž byl natočen díl Mimikry z televizního seriálu Třicet případů majora Zemana. Je autorem scénářů úspěšných filmů, například Alibi na vodě (1965) či Všude žijí lidé (1960) a mnoha dalších, které jsou dodnes reprízovány různými televizními společnostmi.