Jaroslav Foglar (Vinohrady)

Místa pobytu

Jaroslav Foglar se narodil v domě v Benátské ul. čp. 1712/3 (je zde pamětní deska). Jeho otec Jindřich byl úředníkem, zástupcem obchodní firmy, matka Marie byla v domácnosti. Měl o tři roky staršího bratra Zdeňka.  Brzy po narození Jaroslava se jeho rodina odstěhovala do Předlic u Ústí nad Labem a potom do Poděbrad, kde jeho otec zemřel na srdeční nemoc. Od čtyř let žil Jaroslav (Slávek) jen s matkou a starším bratrem v Nuslích, v Sekaninově čp. 478/8 (tehdy Přemyslovo nábřeží) a poté Svatoplukově ulici čp. 493/9. Aby uživila rodinu, zakoupila matka malý krámek s papírnictvím na Královských Vinohradech v Korunní ulici čp. 732/16 a od r. 1914 zde rodina bydlela v malém bytě ve 3. patře až do roku 1987 (později již bez bratra Zdeňka, který se oženil). Také zde jde je jeho pamětní deska. V roce 1978 se J. Foglar s maminkou přestěhoval z Vinohrad na Žižkov do většího bytu v Křišťanově ulici čp. 817/18, kde měl již i prostor pro svoji pracovnu. O svoji maminku pečoval až do roku 1980, kdy ve věku 102 let zemřela. Jaroslav Foglar na této adrese žil až do své smrti. Od roku 1995 pobýval dlouhodobě v nemocnici, přesto ještě občasně jezdil na besedy se čtenáři. Zemřel v Thomayerově nemocnici v Praze. Je pochován na Vinohradském hřbitově. 

Spisovatel

Jaroslav Foglar začal literárně tvořit velmi záhy. Věnoval se výhradně literatuře pro mládež. Děj zasazoval do prostředí, se kterým se čtenáři mohli ztotožnit a jeho dobrodružné příběhy obsahovaly výchovné poselství i porci  tajemství. Inspiroval se svými zážitky i zkušenostmi z vedení oddílu. Již roku 1923 napsal povídku Vítězství, v roce 1934 vyhrál soutěž o nejlepší knihu pro mládež s titulem Modrý život Jiřího Dražana, která pak vyšla pod názvem Přístav volá. Již v roce 1933 však dopsal knihu Hoši od Bobří řeky, která vycházela pouze na pokračování ve Slovíčku, dětské příloze časopisu České slovo, vydávaného nakladatelstvím Melantrich. Knižního vydání se dočká až v roce 1937 v plzeňském nakladatelství Kobes, které o rok dříve vydalo titul Boj o první místo a později i další "foglarovky".  Mezi další nejznámější tituly od J. Foglara patří např. Chata v Jezerní kotlině (1939), Pod junáckou vlajkou (1940), Devadesátka pokračuje (1941), Záhada hlavolamu (1941), Když Duben přichází (1944), Stínadla se bouří (1947), Tajemná Řásnovka (1965), Kronika Ztracené stopy (1967), Tajemství Velkého Vonta (1992), Jestřábe, vypravuj (1990, soubor povídek) nebo autobiografie Život v poklusu (1989–1990). Posledním románem je Modrá rokle (1994). Celkem jich napsal přes dvacet. Řada z nich se dočkala mnoha vydání a jsou vydávány dodnes.  

K nesmrtelným dílům patří kreslený seriál Rychlé šípy (1938), který začaly vycházet v týdeníku Mladý hlasatel.  Tvořil i další kreslené seriály: Svorní Gambusíni, K pramenům neznámé řeky, Kulišáci. Napsal i divadelní hru ze života skautského oddílu Tábor ve Sluneční zátoce (1939). Po válce redigoval časopisy Junák a Vpřed, kde opět vycházely Rychlé šípy, a spolupracoval s redakcí ABC. Na jeho náměty byly napsány jiné dvě divadelní hry, některé romány byly zfilmovány. Díla Když Duben přichází a Stínadla se bouří byly uvedeny také jako rozhlasové seriály. Významná byla spolupráce s Kájou Saudkem na vzniku mnoha komiksů. 

Skauting a pražská Dvojka

V roce 1920 Jaroslav vstoupil se spolužákem do skautského oddílu, avšak pro nemoc nemohl pokračovat. O tři roky později jej bratr přizval do klubu oldskautů - Jestřábi, ze kterého přešel do 34. oddílu Ohnivci, kde dostal, podle předchozího působiště, přezdívku Jestřáb. Ten se v roce 1925 z rozhodnutí skautské rady sloučil s 2. oddílem (pražskou Dvojkou), fungujícím od r. 1913. Jestřáb dělal nejprve zástupce vedoucího a v r. 1927 se stal vedoucím legendární Dvojky. Podnikal s oddílem výpravy, vedl kroniku, vydával oddílový časopis Čigoligo, vymýšlel hry a postupně vytvářel metodické zásady fungování oddílové činnosti. Již v roce 1925 vedl tábor, při němž poprvé zavítal do Sluneční zátoky u řeky Sázavy, později s oddílem, který nazýval též Hoši od Bobří řeky, tábořil na dalších místech v Čechách i na Slovensku. V roce 1935 uskutečni svůj husarský kousek. Zakoupil vyřazený parník a nechal je jako loď Skaut předělat na klubovny. Na zahájení jej přišel podpořit náčelník a zakladatel skautingu v ČR A. B. Svojsík. Vzácnou návštěvou byl i americký spisovatel E. T. Seton. Kvůli špatnému technickému stavu však musel parník po dvou letech se ztrátou prodat do šrotu.

Za války, v době zákazu skautingu, Foglar pokračoval v oddílové činnosti poloilegálně (pod Klubem českých turistů). V roce 1944 vtrhla kontrola na chlapecký tábor a uzavřela ho. Před zatčením vedoucího Foglara zachránil patrně Vl. Vojtěchovský, který v Kuratoriu likvidoval mnohá další udání a sám byl později popraven. Po válce došlo k obnově skautingu, avšak po nástupu komunistické totality byl skauting opět nadlouho zakázán. Dvojka a jiné oddíly pokračovaly pod různými jinými hlavičkami - např. Klub českých turistů, Tělovýchovná jednota aj. Ke krátkému vzkříšení došlo opět v letech 1968-1969, avšak nástup tzv. normalizace opět znamenal odchod do poloilegality. Foglar předal roli svému nástupci roli vedoucího oddílu v roce 1987, tj. ve svých 80 letech. K plné obnově skautingu v ČR došlo až po roce 1989.  Jaroslav Foglar - Jestřáb se zařadil se mezi nejstarší oddílové vedoucí na světě a jeho oddílovou výchovou prošlo postupně na osm stovek chlapců, kterým vštěpoval správné morální zásady.

Zaměstnání a osudové peripetie

Práci s oddílem a psaní se věnoval ve svém volném čase. Po měšťance studoval obchodní školu a po krátkém angažmá v informační kanceláři firmy Wys Muller et Co pracoval třináct let jako fakturant u firmy Oskar Stein, velkoobchod s papírem. Začal spolupracovat s vydavatelstvím Melantrich, kam přešel v roce 1938. Nejprve byl v propagačním oddělení, poté získal vytoužené místo redaktora časopisu Mladý hlasatel, který předtím pomáhal vymyslet a přispíval do něj. Zde vznikl slavný kreslený seriál Rychlé šípy a Foglar založil i čtenářské kluby, které napomáhaly šíření časopisu a jeho myšlenek. Za nacistické okupace byl časopis zakázán. Po válce byl jaroslav Foglar krátce v redakci časopisu Junák, odkud přešel do Mladé fronty jako redaktor časopisu Vpřed, který se snažil navázat na tradici Mladého hlasatele. V 50. letech byl J. Foglar přinucen pracovat jako vychovatel učňů a studentů středních škol, přestože měl našetřeno na živobytí spisovatele ve svobodném povolání (tzv. na volné noze). Rovněž se dostal do hledáčku StB, která jej přinutila ke spolupráci s cílem získávat informace o skautských činovnících rozpuštěného Junáka. Krycí jméno měl Šípek, patrně podle Rychlých šípů. V roce 1956 však tato spolupráce skončila, protože Foglar nepodával dostačující informace. Foglar se ke svým stykům se Státní bezpečností po roce 1989 přiznal jako jeden z mála ještě před vydáním porevolučních seznamů agentů. Po ukončení práce vychovatele se Jaroslav Foglar věnoval už "jen" spisovatelské činnosti a svému oddílu. Jako spisovatel však byl rovněž v nepřízni režimu, jeho knihy byly zakázány (čtenáři si půjčovali staré výtisky). Rehabilitace jako člověk i jako žádaný autor se dočkal až po roce 1989.

Nakladatelství Olympia vydalo od roku 1991 jeho soubor díla jako Sebrané spisy. V roce 1994 získal ocenění Čestný občan hl. m. Prahy. V roce 1997 je k Foglarovým devadesátinám uspořádána v Muzeu hl. m. Prahy výstava Po stopách Rychlých šípů, která má rekordní návštěvnost. V roce 2022 pak uspořádalo další výstavu Město jako přízrak - pražské inspirace Jaroslava Foglara. Dne 28. října 2017 obdržel státní vyznamenání – Medaili Za zásluhy in memoriam. Ale to není vše - od roku 1996 nese planetka č. 9102, kterou objevili astronomové z observatoře Kleť, jméno Foglar. 

Skautská nadace Jaroslava Foglara a Městská část Praha 2 v pondělí 10. září 2018 slavnostně pokřtili ručně vyřezávané dubové lavičky Jaroslava Foglara, umístěné v parcích Prahy 2, v nichž vznikaly knihy Hoši od Bobří řeky (lavička Riegrovy sady, dětské hřiště U Draka)  a Chata v Jezerní kotlině (lavička Havlíčkovy sady, dětské hřiště U Štiky).  K "psacím místům", kde J. Foglar tvořil, patřilo i zákoutí v ulici Na Kleovce.