Antonín Benjamin Svojsík (Nové Město)

Antonín Benjamin Svojsík, vlastním jménem Antonín František Svojsík se narodil nejspíš na Smíchově v rodině četnického strážmistra, který brzy pracoval jako soudní zřízenec. Měl tři bratry, straší Alois byl knězem. Brzy po Antonínově narození se rodina přestěhovala do Dvora Králové nad Labem. Otec však záhy zemřel a matka se s dětmi vrátila zpět do Prahy. Svojsík od mládí sportoval, byl členem Sokola a byl nadaný pohybově a také hudebně. Chtěl se stát učitelem a vystudoval učitelský ústav. V době studií chodil hodně pěšky, údajně prochodil značnou část Rakouska-Uherska. Stal se profesorem a v letech 1901–1914 učil tělocvik na žižkovském reálném gymnáziu na Sladkovského náměstí. Byl spoluzakladatelem Českého pěveckého kvarteta a právě zde jako nejmladší člen získal svou přezdívku Benjamin. Kvarteto v roce 1902 sklidilo velký úspěch na svém světovém turné. Byl také jednatelem hudebního odboru Umělecké besedy, kde se podílel na osamostatnění Hudební matice české.

V listopadu 1909 se oženil s Julií Stránskou a do roku 1914 spolu bydleli na Vinohradské třídě čp. 1381/77.

Tento obsah se nachází v jedné z našich her Doplňovačka, září 2021

Vyzkoušejte si Vaše znalosti v některé z našich her

Hrát

V roce 1909 a ještě jednou v roce 1911 vycestoval do Anglie, kde se seznámil se skautingem a navštívil tam skautský tábor. Rovněž požádal Roberta Baden-Powela, aby mohl jeho příručku Scouting for Boys vydat v češtině. Skautské hnutí s jinou výchovou mládeže ho velmi oslovilo, proto po návratu hned založil první družinu ze svých studentů a podnikli první výpravy. Věnoval se propagaci, psal články a pořádal přednášky. Kromě britského skautingu čerpal také z tradice lesní moudrosti (woodcraftu) kanadského zálesáka a spisovatele a malíře Ernesta Thompsona Setona. V květnu 1912 vydal knihu Základy junáctví , do níž přispěly i další významné osobnosti, např. Alois Jirásek, Karel Václav Rais, dr. Guth-Jarkovský a další a Mikoláš Aleš nakreslil obálku knihy. V létě 1912 se konal první tábor třinácti chlapců poblíž Lipnice nad Sázavou. Jeho průběh Svojsík popsal v brožuře Den v táboře Junáků.

Vznik skautingu podporoval třeba i prezident T. G. Masaryk nebo ministerský předseda Karel Kramář. Antonín Benjamin Svojsík si přál začlenit skauty pod Sokol , ale to se nepodařilo. O uvedení skautingu do českého prostředí se snažili i jiní, ale Svojsík přispěl ke sjednocení těchto snah. Založil samostatnou organizaci a 15. června 1914 tak vznikl spolek Junák-Český skaut, který po skončení první světové války, dne 7. 6. 1919 přeměnil na Svaz Junáků-skautů Republiky Československé. Stal se jeho prvním náčelníkem. Ke světovém skautskému znaku, lilii ,  přidal jako symbol našeho národa chodský znak, tj. černou psí hlavu na bílém štítě.

A. B. Svojsík byl také od roku 1915 vydavatelem časopisu Junák. Vycházel i v době války, navíc skauti spolupracovali s Červeným křížem. Při vzniku Československa zajišťovali tzv. skautskou poštou komunikaci mezi Národním výborem v Praze a venkovem. Během první republiky Svojsík pracoval v ústředí organizace.

V létě roku 1938 navštívil Sovětský Svaz, aby se seznámil s tamní výchovou mládeže. Avšak nezvyklá strava, nepohodlí při cestování a velká vedra vedla k onemocnění a brzkému návratu domů. Do Prahy přijel 2. srpna již zesláblý. Dostal vysoké horečky, byla u něj zjištěna streptokoková nákaza a přes péči lékařů za několik týdnů nemoci podlehl a zemřel. Je pochován na Vyšehradském hřbitově v hrobu č. 15-57. Na jeho poslední cestě ho doprovázelo na tři tisíce junáků.

Je autorem několika dalších děl např.: Umění pozorovati, Táboření nebo V přírodě.

Po Svojsíkovi je v ČR pojmenováno několik ulic, vyhlídek, turistických cest apod. V Praze 2 má A. B. Svojsík pamětní desku v Náplavní ulici 2011/5 na Novém Městě, kde bydlel od roku 1914 až do své smrti.