Vyšehrad (Vyšehrad)

Královská kolegiátní kapitula sv. Petra a Pavla na Vyšehradě vděčí za svůj vznik v roce 1070 knížeti a prvnímu českému králi Vratislavovi (vládl v letech 1061 až 1092). Učinil tak i pro posílení svých pozic vůči svému mladšímu bratru Jaromírovi, který byl pražským biskupem. Za doby vlády Boleslava II. (konec 10. století) se zde razily mince - denáry.

Rotunda svatého Martina pochází minimálně z počátku 12. století. Sloužila různým účelům. Původně patrně jako farní kostel, ale v 17. století i jako sklad střelného prachu, později i jako obytný prostor. V roce 1841 unikla plánovanému zboření při výstavbě silnice vedoucí Vyšehradem z Nového města na Pankrác. O její zachování se zasadil hrabě Karel Chotek. Po roce 1878 byla obnovena. Kostel Stětí sv. Jana Křtitele, z něhož po výstavbě hradeb zbyla jen část, se nachází nedaleko rotundy, za světlým kostelem sv. Panny Marie Šancovské. Rotundu sv. Longina najdeme na Novém Městě u kostela sv. Štěpána.

Od poloviny září husité Vyšehrad obléhali s cílem posádku vyhladovět. Vyšehradský hejtman však uzavřel ke konci října s husity dohodu a posádka do bitvy 1. listopadu nezasáhla. Husité zvítězili. Zikmund po nezdaru opustil Prahu. Husité nechali podle dohody posádku odejít, ale následně Vyšehrad vyplenili a rozbořili.

Roku 1850 se stal Vyšehrad – Dolní město v podhradí – samostatnou obcí. Dne 26. září 1883 byl pak už včetně zrušené pevnosti připojen k Praze jako VI. pražská čtvrť. Městským obvodem Praha VI. zůstal i po vytvoření tzv. Velké Prahy v roce 1922.

Václav Štulc Inicioval přestavbu kostela sv. Petra a Pavla v roce 1877, kdy zadal vypracovýání plánů Josefu Mockerovi. Napomohl též vzniku Slavína, přesunu barokní sochy sv. Václava a sv. Ludmily na Vyšehrad. Vojtěch Ruffer byl Štulcův předchůdce. Mikuláš Karlach byl Štulcovým žákem a od roku 1902 proboštem, který se zasloužil o dokončení přestavby kostela sv. Petra a Pavla (1903) a další zvelebení Vyšehradu.

Josef Mocker byl významným architektem a stavitelem druhé poloviny 19. století. Do historie a podoby Prahy 2 se zapsal jako autor návrhu kostela sv. Ludmily, rekonstrukce kostela sv. Štěpána a právě jako autor novogotické rekonstrukce baziliky sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Rekonstrukci inicioval probošt Václav Štulc, rozšiřující úpravy Mikuláš Karlach. Ten také s Mockerovým spolupracovníkem Františkem Mikšem řídil i dostavbu průčelí se dvěma věžemi v letech 1900 - 1903, tedy již po Mockerově smrti.

Mikuláš Karlach byl kanovníkem Vyšehradské kapituly od roku 1871. Spolupracoval s proboštem Václavem Štulcem mj. při dostavbě baziliky podle návrhu architekta Josefa Mockera. Podílel se na připojení Vyšehradu k Praze. Zasloužil se o rozšíření hřbitova a vybudování Slavína, o vysazení sadů, nechal uspořádat a zpřístupnit kapitulní archiv aj. Funkci probošta zastával od roku 1902 (po Antonínu Lenzovi) do roku 1911.

Rozměrná hrobka byla postavena podle návrhu architekta Antonína Wiehla a sochaře Josefa Maudera v letech 1889–1893. O dvacet let dříve 1869 byl Vyšehradský hřbitov rozšířen a stal se národním pohřebištěm. V roce 1927 se Josef Fanta ujal oprav a následné přestavby Slavína, neboť do krypty prosakovala vlhkost. V hrobce je 44 kobek a odpočívá zde 55 osobností (stav v r. 2006). Prvním pohřbeným byl básník Julius Zeyer, zatím posledním dirigent Rafael Kubelík.

Prostorný sál zvaný Gorlice (plocha 330 m2, výška 13 m), uvnitř vyšehradského opevnění, sloužil původně jako shromaždiště vojáků a sklad zásob a munice. Dnes je zde uloženo šest originálů soch z Karlova mostu. Na mostě jsou umístěny kopie. Sousoší sv. Ludmily se sv. Václavem bylo na Karlův most přesunuto 1784 z Hradčanského náměstí. Sochy, které stály do roku 1945 u vjezdů na Palackého most, můžeme obdivovat nedaleko - ve Vyšehradských sadech.

Leopoldova brána je pokládána za nejkrásnější. Projektoval ji věhlasný italský architekt Carlo Lurago a vystavěl Giovanni Capauli, novoměstský stavitel evropského formátu. Brána se honosí reprezentativní podobou s bohatou kamenickou výzdobou. Postavena byla po roce 1653, do provozu byla vřazena až v roce 1841 po vybudování Vratislavovy silnice a otevření Cihelné (Nové) brány. Součástí předsunutého opevnění směrem k Pankráci je méně zdobná Táborská brána.