Bedřich Hanák: Náhrobek Václava Husy, Vyšehradský hřbitov, hrob č. 13-24 (Vyšehrad)

Václav Husa vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dějepis a zeměpis a následně na Státní archivní škole, kde obdržel titul PhDr. Od začátku své vědecké dráhy se zabýval sociálními a hospodářskými dějinami a otázkami metodologie a teorie dějepisectví, byv ovlivněn sociologickými přístupy francouzské školy Annales (ve Francii rok studoval v Paříži a v Rennes) a historickým materialismem. Po komunistickém převratu v roce 1948 byl profesorem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde od roku 1951 vedl katedru českých dějin. Podílel se na vzniku Československé akademie věd a stal se jejím členem korespondentem. Jeho pojetí historiografie bylo marxistické. Husova syntéza Dějiny Československa byla řadu let oficiální středoškolskou učebnicí československých dějin.

Bedřich Hanák, profesor na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, je spoluautorem a autorem celé řady pomníků a soch po celé české republice. Jeho nejznámějším dílem je patrně pomník Bedřicha Smetany na Smetanově lávce, zvaný Pražany „Náledí“. Autorem této bronzové plastiky je prof. Josef Malejovský a Bedřich Hanák se podílel na architektonickém návrhu pomníku. Na Vyšehradském hřbitově se však můžeme s Hanákovými plastikami setkat poměrně často a jsou pozoruhodné svými tvarovými variacemi z kamene. Kromě nízkého kamenného náhrobku Jaroslava Heyrovského najdeme Hanákovu práci ještě na hrobech Zdeňka Nejedlého, na hrobě rodiny Zelenkovy či na hrobě scénografa Františka Törstera , kde plastika znázorňuje poslední písmeno řecké abecedy omega (Ω) jako symbol něčeho, co končí.