Stanislav Hanzík: Busta Josefa Bicana, Vyšehradský hřbitov, hrob č.7-2 (Vyšehrad)

Busta Josefa Bicana je vyvedena z žuly, pocházející z lomu v Křišťanově na Šumavě poblíž místa, které bylo Bicanovi v letech odpočinku nejbližší. Zelený pískovec pochází z Řeky v Beskydech, kde Bican strávil čas sportovního života. A tamní vodní tok s názvem Řeka připomíná Bicanovu zálibu v rybolovu.

Stanislav Hanzík vystudoval reálné gymnázium v Mostě a Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Jana Laudy. V roce 1962 po návratu ze stipendijního pobytu v Paříži se rozhodl vybudovat ateliér v rodném kraji, a to na Křížatkách. Druhý ateliér pak měl v Praze na Malé Straně. Od roku 1963 do roku 1990 působil na AVU v Praze jako profesor sochařství. V letech 1996-2000 se stal zakládajícím profesorem katedry výtvarné tvorby s multimediálním programem na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity. Byl autorem velice plodným. Jeho sochy zdobí veřejná prostranství měst a jsou zastoupeny v galériích i soukromých sbírkách. Na Vyšehradském hřbitově je zastoupen sochou Proměna na hrobě číslo 13-29 rodiny Kučových.

Fotbalista Josef Bican na Mistrovství světa v roce 1934 ještě reprezentoval rodné Rakousko, ale po Mistrovství světa v roce 1938 získal československé občanství. V letech 1931-1935 hrál za Rapid Vídeň, v letech 1935-1937 za Admiru Vídeň a od roku 1937 již za Slavii Praha. V letech 1949 až 1951 oblékal dres Vítkovic a v sezoně 1952-1953 Hradce Králové. Karéru ukončil ve Slavii v roce 1955. Nastřílel 676 ligových branek a je členem klubu ligových kanonýrů s pořadovým číslem 1. V den nedožitých sta let byl uveden do Síně slávy českého fotbalu. Je považován za jednoho z nejlepších našich hráčů všech dob.