Josef Adámek, Bedřich Hanák: Hrob Zdeňka Nejedlého, Vyšehradský hřbitov, hrob č. 5-58 (Vyšehrad)

Na Vyšehradském hřbitově je hrob Zdeňka Nejedlého těžko k přehlédnutí.  Pod velkým červeným balvanem vylámaným z vrchu Kozlova nedaleko Nejedlého rodiště Litomyšle je též uložena prsť z dukelského bojiště, kde je pochován jeho syn Vít Nejedlý (22. června 1912 – 2. ledna 1945), skladatel, dirigent a hudební organizátor, zakladatel vojenského uměleckého souboru československých jednotek, pozdějšího Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého.

Zdeněk Nejedlý studoval historii a estetiku na filosofické fakultě české univerzity v Praze. Od roku 1905 zde působil jako docent a později profesor hudební vědy. Byl velice činný i publicisticky. Zabýval se řadou problémů a osobností českých politických a kulturních dějin. Jeho kritické soudy o mnoha otázkách minulosti i současnosti byly často až příliš zaujaté, a díky tomu nespravedlivé a mylné. Měl osobní antipatie k Antonínu Dvořákovi, Vítězslavu Novákovi, Leoši Janáčkovi, Bohuslavu Martinů a dalším. Naproti tomu například prosazoval dílo Aloise Jiráska, přičemž za vydávání jeho knih pobíral dividendy. V roce 1939 emigroval do Sovětského Svazu, kde přednášel na Historické fakultě Moskevské státní univerzity a spolupracoval s Historickým ústavem Akademie věd SSSR. Po skončení války se vrátil do Československa jako ministr Fierlingerovy vlády. V letech 1945-1953 byl ministrem školství, s přestávkou mezi červencem 1946 až únorem 1948, kdy byl ministrem práce a sociální péče. S jeho jménem je spojena nejen školská reforma roku 1948, která zavedla tzv. jednotnou školu, ale také čistky na vysokých školách, vyhazovy komunistům nepohodlných vysokoškolských učitelů a tzv. studijní prověrky, při nichž komise fanatických komunistických studentů nemilosrdně vylučovaly ze studia vlastní kolegy. V roce 1952 se stal Nejedlý prezidentem právě založené Československé akademie věd. Věnoval se hlavně svérázné interpretaci české historie a snažil se propojit tradice husitství a národního obrození s historií a současností komunistického hnutí. Jestliže před válkou patřil Nejedlý k obávaným a uznávaným levicovým kritikům české politiky, po roce 1945 se se svými častými projevy „o všem a ke všemu“ stal z rozporuplné, ale skutečné osobnosti nesnášenlivým starcem, předmětem mnoha vtipů a komunistickým papalášem, kterého nikdo nebral vážně. Přesto napáchal hrozivé škody. Platí to nejen o historii a literatuře, ale především o hudbě. Oficiální politika bojkotovala Dvořáka, Janáčka a další skladatele, jejichž hudbě tento znalec nerozuměl.

Bedřich Hanák, profesor na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, je spoluautorem a autorem celé řady pomníků a soch po celé české republice. Jeho nejznámějším dílem je patrně pomník Bedřicha Smetany na Smetanově lávce, zvaný Pražany „Náledí“. Autorem této bronzové plastiky je prof. Josef Malejovský a Bedřich Hanák se podílel na architektonickém návrhu pomníku. Na Vyšehradském hřbitově se však můžeme s Hanákovými plastikami setkat poměrně často a jsou pozoruhodné svými tvarovými variacemi z kamene. Kromě nízkého kamenného náhrobku Jaroslava Heyrovského najdeme Hanákovu práci ještě na hrobech historika profesora Václava Husy (13-14), za hrobem Zdeňka Nejedlého na hrobě rodiny Zelenkovy či na hrobě scénografa Františka Törstera, kde plastika znázorňuje poslední písmeno řecké abecedy omega (Ω) jako symbol něčeho, co končí.