Císař Josef II.

Josef II. (Nové Město)

Císař Josef II.

Osvícený panovník, císař Svaté říše římské, král uherský a král český

Josef II. se narodil 13. března 1741 ve Vídni, zemřel 20. února 1790 ve Vídni.

Sdílet

Josef II. se narodil jako arcivévoda Josef Habsbursko-Lotrinský na zámku Schönbrunn ve Vídni císaři Františku I. Štěpánovi Lotrinskému a císařovně Marii Terezii. Byl jejich prvorozeným synem. Měl mnoho sourozenců (např. Leopold II., Marie Antoinetta), ale vztah k nim prý byl chladný a rezervovaný. Ani v dospělosti s nimi příliš neudržoval kontakt. Rodiče mu vybrali velmi dobré učitele, a tak již v sedmi letech uměl číst a psát, poté se učil především dějepis a právo, ale i přírodní vědy. V mládí se zabýval idejemi osvícenství, četl např. Voltaira. Marie Terezie zastávala silně katolicko barokně utvářené názory, Josef II. naopak radikální pojetí osvícenství, což vyvolávalo mezi nimi rozpor.

V letech 1760–1763 byl ženatý se šarmantní a nekonvenční Isabelou Parmskou a měl s ní dvě dcery. Josef II. svou ženu velmi miloval, avšak ona jeho lásku údajně tolik neopětovala. Obě jejich dcera zemřely, jedna v sedmi letech, druhá po porodu. Také Isabela Parmská předčasně skonala, císař velmi truchlil a potom se již nikdy nedokázal zamilovat. Ale oženil se podruhé již za rok (1764), a to s Marií Josefou Bavorskou, údajně na popud své matky. Manželství svou funkci neplnilo. Marie Josefa se nakazila neštovicemi a zemřela ve svých 28 letech (r. 1767). Císař poté žil sám, měl jen několik milenek.

Josef II. i přes rozpory vládl společně s Marií Terezií po smrti svého otce již od roku 1765. Rok předtím byl korunován na římsko-německého císaře. V roce 1769 uskutečnil proslulou cestu po Moravě, kdy se seznamoval s obyčejným lidem a jeho životem. Ve Slavíkovicích  sám oral na poli rolníka Trnky, což znázorňuje i slavný obraz Franze A. Maulbertsche. Nejen tato zkušenost vedla později k mnoha jeho patentům, např. zrušení nevolnictví (r. 1781). Dalším jeho proslulým činem bylo to, že se nechal připoutat ve vězení v Brně na Špilberku, aby získal vlastní představu o údělu vězňů.

Po smrti své matky, císařovny Marie Terezie, se Josef II. naplno ujal vlády nad monarchií. Odmítal podle něj zbytečnou nádheru a ceremonie, vyhovoval mu prostý dvůr, vojenská přísnost a střízlivost. Začal nosit místo zdobných oděvů jednodušší uniformu. Postavil několik pevností. Jako osvícený panovník neustále cestoval po všech koutech říše a hledal podněty  pro změny, rovněž nad nimi pak měl kontrolu. Chtěl opravdu dobře poznat své země a prostý lid. Konkrétně Čechy navštívil během velkého hladomoru v roce 1771, aby co nejrychleji a bez byrokracie sám pomohl postiženým oblastem. Během vlády poznal i Prahu včetně Nového Města.

Josef II. byl a je za své reformy obdivován i zatracován. Sám je definoval jako: „užitek a to nejlepší pro většinu“. Za deset let vlády vydal 18 svazků nejrůznějších nařízení. Zavedl nezaměnitelná domovní čísla, provedl sčítání lidu a domů (Čechy měly tehdy 2,7 milionů obyvatel, Morava 1,5 milionu), ustanovil svobodu řemesel, ale zároveň se pokusil vytvořit jednotný celní prostor. Omezil cenzuru. Začal budovat silnou policejní organizaci, včetně tajné policie, snažil se reformovat justici a podmíněně zrušil trest smrti, kdy ho nahradila těžká tělesná práce. V roce 1785 patentem legalizoval svobodné zednářství. Zavedl do všech zemí jednu úřední řeč, němčinu.

Začal stavět nemocnice, v Praze 2 se zasloužil o vznik dnešní Všeobecné fakultní nemocnice na Karlově náměstí r. 1788. Je zde umístěna i socha Josefa II. Má podíl také na otevření první porodnice v Praze v Apolinářské ulici v roce 1789, kterou připomíná pamětní deska Klinika v Apolinářské. Díky jemu byl zřízen také Ústav pro choromyslné – Tollhaus v areálu VFN v ulici U Nemocnice 2.

V roce 1781 vydal toleranční patent, kterým povolil protestantské církve, rok nato pro Židy, čímž začala jejich emancipace a začleňování do společnosti. Zároveň dal císař podnět k rušení katolických klášterů a řeholních řádů. Jejich majetek soustředil do náboženského fondu. V Praze 2 se to týkalo v letech 1783–1785 například kláštera servitů Na Trávníčku (nyní Revmatologický ústav), kláštera augustiniánek i s kostelem sv. Kateřiny v Kateřinské ulici (byl zde umístěn vojenský výchovný ústav) nebo kláštera křižovníků strážců Božího hrobu Na Zderaze. Budovy připadly náboženskému fondu, který je poskytoval jako kasárna opět armádě. Do současnosti se dochovala jen kaple Božího hrobu. Klášter augustiniánů kanovníků na Karlově byl přeměněn na nemocnici pro nevyléčitelně nemocné. V celé Praze císař zrušil celkem 37 kostelů a kaplí, naopak ale v menších a odlehlých vsích založil 1700 nových far, aby lidé k nim neměli více než hodinu daleko. Oproti rušeným klášterům jeden v Praze 2 zanechal. Jde o klášter alžbětinek s kostelem Panny Marie Sedmibolestné v ulici Na Slupi, kde byla ženská nemocnice. V roce 1784 vydal dvorský dekret o zrušení hřbitovů uprostřed měst. Jde třeba o hřbitov u kostela sv. Štěpána ve Štěpánské ulici.

Mnohá z opatření Josefa II. narážela na odpor, jiná byla velebena. Na jeho rozporuplnou vládu navázal jeho o něco mírnější bratr Leopold II. Císař Josef II. zemřel po mnoha nemocech ve svých 49 letech, 20. února 1790. Je pohřben v císařské kapucínské hrobce ve Vídni.  

Galerie: 
Portrét Josefa II. od J. Vilímka
Marie Terezie po smrti manžela v kruhu svých dětí. Josef II. vpravo
Kontroverzní panovník, velebený i zatracovaný Josef II.
Narození
13.3.1741
Úmrtí
20.2.1790 (48 let)
Katastrální území
Štítky: 
Odkazy a literatura:
POHL, W., VOCELKA, K.: Habsburkové. Verlag Styria Graz-Wien-Köln 1993.
Datum poslední aktualizace: 2.5.2021 18:01
Datum vytvoření: 12.2.2021 11:45

Mohlo by vás zajímat