Stanislav Milota (Vinohrady)

Stanislav Milota se narodil do chudé dělnické rodiny v Praze na Žižkově. V letech 1948–1951 se po neúspěšném pokusu o přijetí na střední uměleckoprůmyslovou školu vyučil filmovým laborantem ve Filmových studiích Barrandov, a zároveň absolvoval grafickou školu. Již v té době se dostal jako asistent kamery k Ferdinandu Pečenkovi při práci na filmech Václava Kršky Posel úsvitu (1950) a  Mikoláš Aleš (1951). Po základní vojenské službě u Čs. armádního filmu se vrátil na Barrandov, kde získal místo druhého kameramana. Jako samostatný kameraman debutoval díky Janu Procházkovi v roce 1963 filmem Ivo Nováka Na laně. Několik krátkých filmů natočil s režisérem Vladimírem Sísem (Koncert, Malé hry...). V roce 1965 pracoval pro Čs. televizi na středometrážním Recitálu (režie Ján Roháč) o divadle Semafor, pro západoněmeckou televizi natočil v roce 1970 v Izraeli svůj poslední film v oficiální produkci Alle hatten sich abgewandt - Všichni se odvrátili. V srpnu 1968 nasnímal s produkčním Jaromírem Kallistou záběry z okupace Prahy, z nichž Evald Schorm sestříhal středometrážní esej Zmatek. V lednu 1969 opět s Kallistou a za podpory tehdejšího ředitele Barrandova Vlastimila Harnacha zdokumentoval atmosféru pohřbu Jana Palacha v devítiminutové tryzně Jan 69. Na základě těchto dvou snímků musel brzy po nástupu nového vedení FSB Barrandov opustit.

Ještě před svým vynuceným odchodem spolupracoval Stanislav Milota na jednom z nejdůležitějších snímků své kariéry Spalovač mrtvol (režie Juraj Herz, 1968). Film má na svoji dobu mnoho netradičních a inovativních záběrů. Milota byl navíc pro film velmi významným přínosem i tím, že trval na černobílém provedení filmu, a to i za cenu hrozby odstoupení z natáčení. Dnes již legendární film získal několik ocenění. V roce 1972 na mezinárodním filmovém festivalu v Sitges v Katalánsku byl Stanislav Milota oceněn za vynikající kameru.

Na začátku 70. let pracoval ještě po nějakou dobu jako kameraman na cizí jméno. Jako jeden z prvních podepsal Chartu 77 a pomáhal organizovat provoz bytového divadla své manželky herečky Vlasty Chramostové, která byla v té době stejným způsobem pracovně i občansky perzekvována. Dvě z jejích představení zachytil jako kameraman (a současně i filmový režisér) na filmový pás. Vzhledem k postupně se horšícímu zdravotnímu stavu (prodělané mozkové příhody a částečná ztráta zraku) se Stanislav Milota musel své profese definitivně vzdát. Jedním z prostředků obživy obou manželů byla tehdy mimo jiné společná rukodělná výroba lamp z odpadového skla.

Po zvolení Václava Havla prezidentem republiky v prosinci 1989 pracoval čtyři měsíce jako první šéf jeho sekretariátu. V letech 1994 - 1996 byl členem Rady Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie, v letech 1997 - 2001 byl členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, ze které dobrovolně odešel. Když Václav Havel natáčel svůj první a poslední film Odcházení (2011) dal jednu roli i Stanislavu Milotovi. Od roku 2001 je Stanislav Milota držitelem politického ocenění - Ceny Františka Kriegla, nositelem Čestné medaile TGM za věrnost jeho odkazu. V roce 2016 obdržel Českého lva za svůj dlouholetý umělecký přínos filmu.  

Stanislav Milota bydlel s Vlastou Chramostovou v Praze 2, Čelakovského sady 10. V únoru 2019 byl hospitalizován v nemocnici na Karlově náměstí, kde ve věku 85 let podlehl zápalu plic.

Zpracováno podle uvedených podkladů ke 100. výročí Asociace českých kameramanů.