Jan Kříženecký (Nové Město)

Průkopník české kinematografie, filmový fotograf. Tvůrce prvních českých filmových dokumentů i hraných filmů. Jako pracovník stavebního úřadu pořizoval fotodokumentaci historicky cenných objektů.

Narodil se 20. března 1868 v Praze (Nové Město), zemřel 9. února 1921.

Sdílet

Jan Kříženecký, průkopník a zakladatel filmu v Čechách a v celém Rakousku – Uhersku, se narodil v rodině poštovního úředníka na Novém Městě. Byl pokřtěn v kostele sv. Štěpána, maturoval na českém reálném gymnáziu v Ječné. Následná studia stavitelství a architektury však na rozdíl od svého bratra Rudolfa Kříženeckého nedokončil. Po několikaletém působení v kanceláři svého bratra byl přijat na městský stavební úřad, kde pracoval v letech 1897 – 1921 v různých funkcích. Již od studií se úspěšně věnoval fotografování architektury a uměleckých předmětů. Stal se členem Českého klubu fotografů amatérů v Praze a získal několik ocenění na výstavách. V rámci své profese na stavebním úřadě pořizoval snímky mizející Prahy a řady domů, ulic a památek pro jejich soupis (přes čtyři tisíce fotografií), včetně asanovaného Podskalí.

V prosinci 1896 poznal v hostinci U Saského dvora v Hybernské ulici kinematograf z dílny bratří Lumièrů. Vytušil možnosti nového vynálezu, o který se začal velmi zajímat a stal se tak prvním českým kameramanem, "báječným mužem s klikou" a pravděpodobně i prvním filmařem v zemích Rakouska – Uherska. Se svým kolegou, spolužákem z reálky Josefem Františkem Pokorným, zakoupili (s pomocí půjčky od otce Pokorného) na jaře roku 1898 Lumièrovu kameru Cinématographe č. 277 s kazetou na 17,5 metru filmové suroviny, kterou vyráběla pro Lumièry od roku 1896 francouzská firma Société des Celluloses Planchon Victora Planchona z Lyonu.

Kříženecký začal natáčet první kratičké jednozáběrové filmy. S Pokorným postavili v červnu 1898 při příležitosti Výstavy architektury a inženýrství [Celý název výstavy: Výstava architektury a inženýrství, spojená s výstavou motorů a pomocných strojů pro maloživnostníky, s přidruženou výstavou vynálezů pro živnostníky a s odbornou výstavou klempířů Zemí Koruny České v Praze 1898.] v Královské oboře (dnes Výstaviště ve Stromovce) první české kino nazvané Český kinematograf. Nahlédneme-li do katalogu z Výstavy architektury a inženýrství, zjistíme, že Český kinematograf měl v plánku výstavy číslo 54. Nalezneme jej nahoře vlevo nad Křižíkovou fontánou hned vedle krčmy umělců U Nesmysla. Byla to provizorní dřevěná bouda pobitá lepenkou a uvnitř židle a plátno velikosti 5x6 m. První Kříženeckého filmy byly statické, asi minutu trvající jednozáběrové filmy doprovázené jen slovním výkladem děje. Jednalo se zejména o aktuální snímky z roku 1898 „Purkuňovo náměstí na Královských Vinohradech“ (dnes náměstí Míru), „Alarm staroměstských hasičů“, „Výjezd parní stříkačky k ohni“, „Polední výstřel v Praze“, „Cvičení s kůželi Sokolů malostranských“ (originální kopie obsahuje 2 záběry), „Polední výstřel na Mariánských hradbách“, „Žofínská plovárna“, „Taneční veselí o Svatojánské pouti na výstavišti v Praze“, „Průvod královniček na výstavišti v Praze“, „Cyklisté“ a další. Kříženeckého dokumentární snímek „Voltýžování jízdního odboru Sokola pražského“ (1898) zařadila do svého katalogu společnost bratří Lumièrů, což může být považováno za první zahraniční úspěch českého filmu. Zajímavostí je, že původní Kříženeckého filmy nejsou černobílé, ale originální kopie jeho filmů jsou žluto-oranžové monochromatické barvy. Kříženecký nejprve posílal své filmy vyvolávat do Francie k Lumièrům do Lyonu, později si je začal sám vyvolávat ve svém bytě v koupelně v Sokolské ulici č. 34. Toto místo můžeme označit za první českou filmovou laboratoř.

Jan Kříženecký natočil i první tři české hrané filmy: „Švábovo zmařené dostaveníčko“ (1898), „Lepič plakátů“(1898) a „Švábova tvář“ (1898), kterými položil pomyslný základní kámen k české hrané tvorbě. Výše zmíněná krčma umělců U Nesmysla si zahrála ve filmu „Lepič plakátů“. Právě na zeď této krčmy se lepí plakát Českého kinematografu.

Po výstavě se Jan Kříženecký věnoval práci na Stavebním úřadu hl. m. Prahy a stal se z něj příležitostný kinematografista. K natáčení se vrátil až v roce 1901 filmy „Slavnostní vysvěcení mostu císaře Františka Josefa I. v r. 1901“ a „IV. Všesokolský slet“, na kterém natočil 18 kotoučků filmu. V roce 1902 vyrobil hranou filmovou vsuvku „Nejlepší číslo“ do divadelního představení „To nejlepší číslo“ ve smíchovské Areně. Jednalo se o jednozáběrový statický obraz s odjezdem vlaku ze Smíchovského nádraží. Obsah filmu též odpovídá filmové vložce „Satanova jízda po železnici“ z divadelního představení „Satanův poslední výlet“ (1906). Jedná se o velice podobný film jako slavný Lumièrův „Příjezd vlaku do stanice La Ciotat“ (v originále „L'Arrivée d'un train en gare de La Ciotat“) (1895), s tím rozdílem, že zde vlak odjíždí. V roce 1907 opět natočil sletový film „V. všesokolský slet“. Na Jubilejní výstavě Obchodní a živnostenské komory v Praze v roce 1908 v Královské oboře měl Kříženecký opět výstavní kino a natočil pro něj 35 filmových kotoučků. Zde se již pokoušel o pohyb kamerou, konkrétně o horizontální panoramatický záběr. Snímek „Průvod Sokolstva v Prostějově“ (1908) měl na svou dobu úctyhodnou délku kolem 300 m a Kříženecký si již pro natočení tohoto filmu upravil svou kameru a nechal vyrobit dřevěnou kazetu vlastní konstrukce na 80 metrů filmové suroviny.

Na jeho kameře přibylo také počítadlo metrů. Kříženecký díky tomu mohl natáčet delší vícezáběrové dokumentární filmy např. „Svěcení základního kamene jubilejního kostela sv. Antonína v Praze VII“ (1908). V té době se rozhodl natočit první hraný film s názvem „Jarní sen starého mládence“ (1910-1912). Ke spolupráci vyzval druhého českého kameramana Antonína Pecha. Natáčení pak trvalo skoro dva roky. Kříženecký tak položil druhý pomyslný stavební kámen ke komerční hrané filmové tvorbě. V roce 1910 měl Kříženecký opět výstavní kinematograf na II. České ovocnářsko-zahradnické výstavě a natočil film „Oslava uspořádaná na počest 550 letého c. k. privilegovaného sboru městských ostrostřelců v Praze“ (1910). O rok později vystavoval kinematograf na Výstavě hospodářské a natočil pravděpodobně svou poslední aktualitu „Pomník Františka Palackého před dokončením“ (1911) (autorství Jana Kříženeckého je nejisté pozn. aut). Na této výstavě se Kříženecký zadlužil a byl mu exekvován magistrátní plat. Stal se vrchním stavebním revidentem hl. m. Prahy, fotografem městského fotografického ateliéru a ředitelem a promítačem v kině Louvre na Národní třídě. Kinematograf Louvre vybudoval v roce 1911 František Tichý a nazval jej podle oblíbené kavárny v prvním patře domu č. 20 na tehdejší Ferdinandově třídě. Kino mělo 300 sedadel a bylo vybaveno promítacím strojem Edison. Po otevření nového biografu Světozor (původní název kina byl Elektra) dobudovaného v roce 1918 firmou Kinema se Kříženecký opět stal díky „propachtování” své licence ředitelem i tohoto biografu. V prosinci 1918 byl firmou Kinema jmenován také zástupcem společnosti k půjčování filmů kinematografických.

Roku 1946 obdržel in memoriam titul Průkopník české kinematografie. V roce 1947 bylo po Kříženeckém pojmenováno náměstí před barrandovskými ateliéry.

Zpracoval Marek Jícha, spoluautor publikace Česká kameramanská škola (vydáno v roce 2020 ke 100. výročí Asociace českých kameramanů).

Galerie: 
Narození
20.3.1868
Úmrtí
9.2.1921 (52 let)
Katastrální územíDatum poslední aktualizace: 30.7.2020 0:33
Datum vytvoření: 30.7.2020 0:28