Andrej Barla (Vyšehrad)

Spolupracoval jako kameraman s velkými režisérskými osobnostmi - Ladislavem Smoljakem, Jurajem Herzem či Františkem Filipem. Krátce po absolvování FAMU dostal nabídku od Otakara Vávry, s nímž natočil svůj první celovečerní film Zlatá reneta.

Andrej Barla se narodil jako třetí dítě (z celkových devíti) v Sečovcích na východním Slovensku, kde byl jeho tatínek ředitelem pošty. V Prešově, kam ho během války přeložili, zažili v roce 1944 sovětské bombardování. Z narušeného domu se museli odstěhovat do Podkonice, tatínkova rodiště. V necelých 14 letech odešel Barla studovat fotografii na Školu uměleckého průmyslu do Bratislavy, kde se potkal s o dva roky starším Jurajem Jakubiskem, s nímž posléze pokračoval ve studiu na FAMU a společně také v roce 1960 natočili studentský film Každý den má svoje jméno. Barla studoval na katedře kamery u profesora Jána Šmoka, jenž ho doporučil Otakaru Vávrovi pro jeho chystaný film podle Hrubínovy vzpomínkové novely Zlatá reneta.

Vzniklo mimořádné dílo, za nějž Vávra sbíral po světě nejvyšší ocenění - Zlatou mušli a cenu mezinárodní kritiky FIPRESCI na festivalu v San Sebastianu, nebo Zlatou hlavu Palenque v Mexiku. Následovala jejich další krásná spolupráce opět ve spojení s básníkem Františkem Hrubínem, a sice na filmu podle jeho básně Romance pro křídlovku. Barla do něj natočil ruční kamerou velké detaily polních travin, žab, motýlů a vážek jako ilustraci k postavě dementního dědečka (ztvárnil ho polský herec Janusz Strachocký), který pozvolna splývá s přírodou. Snímek měl velký úspěch u diváků i u kritiky.

V roce 1974 točil Barla se svým krajanem Jurajem Herzem komedii Holky z porcelánu a rok nato kriminální film Holka na zabití. V obou se v titulní roli objevila Dagmar Veškrnová, kterou si Herz vybral podle fotografie. Barla u Herze oceňoval jeho skvělou připravenost a rychlost, s níž se točilo. Za 4 až 5 týdnů byli vždy hotovi. Rád vzpomíná také na režiséra Petra Schulhoffa, s nímž pracoval v roce 1982 na jeho posledním titulu, komedii Příště budeme chytřejší, staroušku! Za zcela mimořádnou považuje spolupráci s Ladislavem Smoljakem na cimrmanovské detektivní komedii Rozpuštěný a vypuštěný z roku 1984.

V letech 1968-1973 Barla bydlel v činžovním domě ve Svobodově 144/4 v bytě, který mu nabídl režisér Petr Ruttner (1942-2012), autor více než tří stovek dokumentů, především o umění a umělcích.

V posledních letech se Andrej Barla věnuje především fotografování Prahy, která ho stále okouzluje. Jeho manželkou je filmová maskérka Libuše Machková a mají spolu dva syny.