Petr Uhl (Vinohrady)

Vystudoval pražské ČVUT jako strojní inženýr (1963). Pracoval jako technik a patentový úředník. Od roku 1966 učil na strojní průmyslové škole. V roce 1969 byl na čtyři roky uvězněn za své aktivity během pražského jara v Hnutí revoluční mládeže. Po propuštění v roce 1973 pracoval jako projektant a strojník. Roku 1974 se oženil s Annou Šabatovou. Byl spoluzakladatelem Charty 77, kterou podepsal již v prosinci 1976, a spoluzakladatelem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS). Po roce 1977 byl proto propuštěn ze zaměstnání a v roce 1979 za činnost ve VONS odsouzen na pět let do vězení (spolu s ním i Václav Havel, Jiří Dienstbier a Václav Benda). Po propuštění od roku 1984 do roku 1989 pracoval jako strojník a topič. Dále se angažoval v disentu, vydával Informace o Chartě 77 Profiloval se jako stoupenec demokratického a samosprávného socialismu.  V době činnosti související s Chartou 77 a VONS bydleli manželé Petr Uhl a Anna Šabatová v Anglické ulici 8.

Během sametové revoluce Petr Uhl coby redaktor Východoevropské informační agentury rozšířil formou telefonátu do rádia Svobodná Evropa informaci, že během zásahu proti demonstraci konané dne 17. listopadu na Národní třídě byl zabit student Martin Šmíd. Tuto nepravdivou zprávu se dozvěděl přes prostředníky od Drahomíry Dražské. Později se za ni omluvil. Nicméně, zpráva vzbudila ve společnosti velké rozhořčení a přispěla k pádu komunistického režimu.

Po listopadu 1989 se zapojil do práce v Občanském fóru (OF), za které byl v roce 1990 zvolen poslancem Sněmovny národů Federálního shromáždění. V 90. letech byl členem Občanského hnutí. Působil jako expert při komisi OSN pro lidská práva. Pracoval ve funkci generálního ředitele ČTK (1990-1992), později tamtéž jako redaktor. Ve druhé polovině 90. let pracoval jako redaktor v magazínu Listy a v deníku Právo } i pozd2ji, a6 do r. 2015]. Působil jako zmocněnec vlády pro lidská práva a v dalších funkcích souvisejících s touto problematikou (Rada pro národnosti, Rada pro lidská práva, Mezirezortní komise pro záležitosti romské komunity) až do roku 2001. Angažoval se ve Straně zelených (2002 – 2007), v platformě kritické ke koncepci stranického vedení. Psal do internetového Deníku Referendum a dalších internetových médií. Je autorem či spoluautorem několika knih.

Petr Uhl obdržel celou řadu ocenění, například Medaile Za zásluhy I. stupně, kterou mu v roce 1998 udělil prezident Václav Havel, ale i vysoká vyznamenání polská, německá či francouzská (mj. rytíř Čestné legie).