Ministerské budovy na Palackého náměstí (Nové Město)

Historie:

Téměř celá zástavba starého Podskalí zmizela během prvních dvou desetiletí 20. století. Místo ní pak vyrostly několikapatrové činžovní domy a úřední budovy, seskupené do pravidelných bloků. Výjimkou bylo území pod Emauzským klášterem, vyhrazené pro nové náměstí, kde až do počátku dvacátých let zůstala zachována izolovaná skupina nízkých domů. Z urbanistického pohledu se toto důležité místo stalo citlivým bodem, kterým se zabývali přední pražští architekti. Šlo o to, jak zachovat otevřený průhled na panorama návrší s klášterními budovami a průčelím kostela, a zároveň vyřešit problém vhodné zástavby Palackého náměstí, s dominantou pomníku slavného historika od sochaře Stanislava Suchardy osazeného roku 1912.

V původním zastavovacím plánu z roku 1902 plánoval magistrátní úřad osadit celý úsek podskalského nábřeží, až k novému náměstí vysokými činžovními domy. Proti tomuto plánu protestoval Klub Za starou Prahu, jenž v roce 1907 vypracoval vlastní návrh. Následně vznikla řada nových návrhů, například od Pavla Janáka, Richarda Nováka, Vladimíra Zákrejse, Rudolfa Hraběte, či zajímavý kubistický projekt z roku 1913 od Vlastimila Hofmana. V otázce průhledu na Emauzy však nikdo z navrhovatelů nenašel vhodné řešení. Problémem se zabýval i Bohumil Hypšman, aktivní člen Klubu Za starou Prahu. V letech 1913–1916 pracoval na oceněném projektu, realizovaném až po vzniku republiky ve dvacátých letech.

Toto heslo se nachází na herní trase Podskalí v aplikaci Putování Prahou 2

Vyrazte ven, pojďte si zahrát

Objevte více

Popis:

Architekt Hypšman využil původní gradaci terénu. Prostor Palackého náměstí pojal jako vyvýšenou terasu − základnu pomníku −, jehož pozadí zpevnil monumentální budovou Ministerstva zdravotnictví. Její hmotový protějšek, druhou ministerskou budovu, odsunul až k ústí Podskalské ulice. U navazujících Zítkových sadů ponechal co nejnižší niveau, a tím si vytvořil prostor pro maximální otevření pohledu na klášterní návrší. V jeho předpolí osadil již jen nižší, symetricky komponovaná křídla, zdobená plastikami Jaroslava Horejce, tvořící „čestné dvory“ hlavních ministerských budov. Bohumila Hypšmana výrazně ovlivnilo studium na vídeňské Akademii, celý tvůrčí život si nesl odkaz Otty Wagnera. Jeho urbanistické teorie se odrážejí i v prostoru kolem Palackého náměstí: klidné reprezentativní stavby, seskupené do symetrické monumentální kompozice a oblečené do modernisticky upraveného klasicistního pláště. Cílenou monumentalitu dotvářejí pergoly, balustrády, sloupořadí, niky, travertinové obklady. Hlavní pohledová osa, akcentovaná konvexně tvarovaným náměstím s obeliskem Vítězství (Pocta legionářům od Josefa Mařatky), vrcholí vznešeným obrazem kostelního průčelí stoupajícího k nebesům. Hypšman do této slavnostní kompozice vložil ikonografii zosobňující jeden z ideových prvků mladé masarykovské republiky. Monumentální, vyvýšené panorama starého kláštera se slovanskou liturgií, založeného přemyslovcem Karlem IV, stojí v čele a zároveň v pozadí prostoru s obeliskem, nebo-li tradice a víra ve slavnou minulost tvoří jeden z pilířů nové vítězné republiky.

Bohumil Hypšman vytvořil po formální stránce dokonalou urbanistickou kompozici, která je však zcela podřízena původnímu emauzskému panoramatu. K pocitu neživoucí dokonalosti přispívá též − v kontextu dobové architektury − „zastaralá“ neoklasicistní forma budov i náměstí. Přesto se jedná o jednu z nejvýznamnějších a nejkvalitnějších urbanistických realizací novodobé Prahy. Její „dokonalost“ se potvrdila i s novými emauzskými věžemi podle návrhu Františka Marii Černého z roku 1964.

Velmi elegantně a působivě navrhl autor interiéry obou hlavních budov. Vstupní sloupové dvorany, s kazetovými zasklenými stropy měkce odrážejícími vnitřní světlo, mají sloupy a podlahy obložené leštěným mramorem. Ochoz v patře jedné z dvoran vymezuje balustráda ve stylu art deco, stejnou formu má i zábradlí schodiště. Vestibul obohacuje plastika Horníci od Karla Hladíka, respektive mozaika Františka Kysely ve druhé budově.

Současnost:

Budovy jsou od roku 1958 památkově chráněny. Dnes v nich sídlí Ministerstvo zdravotnictví a Ministerstvo práce a sociálních věcí.