Jaroslav Horejc (Nové Město)

V letech 1906–1910 studoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole u Emanuela Nováka, Stanislava Suchardy a Josefa Drahoňovského.
Pro zajištění financí pracoval při studiu jako štukatér při výzdobě novostaveb. Od roku 1909 byl členem sdružení Artěl a dva roky později Spolku výtvarných umělců Mánes. V roce 1918 byl na Uměleckoprůmyslové škole jmenován profesorem, vedl ateliér pro umělecké zpracování kovů. V roce 1948 odešel do důchodu, ale zůstal i nadále umělecky činným.

Horejc je předním představitelem českého art deca. Jeho rané práce stylem vycházejí ze secese, brzy se přiklonil k novoklasicismu a vytvořil si charakteristickou stylizaci protáhlé a přitom zavalité lidské figury s oválným obličejem, štěrbinovýma očima a úzkým nosem (Orfeus). Často spolupracoval s architekty. Mezi jeho nejznámější díla patří oltářní plastika v Kůrové kapli katedrály sv. Víta v Praze (1929), Poslední soud – plastika pro schodiště kolumbária Husova sboru na Vinohradech (počátek 40. let), či řada uměleckých mříží, mimo jiné mříž jižního portálu katedrály sv. Víta v Praze (1930–1955), nebo mříž pro kapli s hrobem J. A. Komenského v Naardenu v Nizozemí (1937).

V Praze 2 se s jeho dílem můžeme setkat na mříži zdobené třemi alegorickými plastikami z roku 1929, zhotovené pro schodiště budovy Tabákové režie, nynějšího Městského soudu ve Slezské ulici č.p. 2000/9. Vytvoříl též dvě travertinové alegorické sochy žen pro budovy č.p. 375/II Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva práce a sociálních věcí v Praze (architekt Bohumil Hübschmann). Je rovněž autorem domovního znamení na nároží domu U Kamenného stolu na rohu Karlova nám. a Ječné. 

V Trojické ulici na domě čp.386/1, kde pracoval, má pamětní desku s bustou.