Osobnosti z názvů ulic (2) - Nové Město, severovýchod

František Palacký (1798–1876), český historik, politik, spisovatel, organizátor politického a kulturního života. Jeho hlavním dílem jsou Dějiny národu českého v Čechách i v Moravě, v němž v pěti dílech zpracoval naše dějiny od nejstarší doby do roku 1526. Prostor, na kterém se rozkládá dnešní Palackého náměstí, byl součástí centrální komunikace stejnojmenné osady Podskalí existující od středověku v rámci Nového Města pražského. Po roce 1870 se komunikace Podskalská ulice. Náměstí vzniklo v roce 1896, kdy byla celá oblast zastavěna činžovními domy. Palackého jméno nese též most ústící do náměstí. Palackého monumentální pomník od Stanislava Suchardy stojí na náměstí od r. 1912.

Alois Pravoslav Trojan (1815–1893), český právník a mladočeský politik, poslanec zemského sněmu a od roku 1867 i říšské rady, činný v mnoha kulturních a národních spolcích. Přibližně v místech dnešní ulice se nacházela od 14. století úzká ulička zvaná Kočičí. Původ názvu této středověké uličky není znám, snad se zde skutečně při jejím vzniku vyskytovalo nadměrné množství koček, ale důvody mohly být i jiné. Zajímavostí je, že sousední Václavská se tehdy nazývala Psí. Kočičí ulice v podstatě zanikla jako jiné sousední ulice při regulaci Vltavy a s tím spojeným navážením břehu a zvyšováním přilehlého terénu pro potřeby tehdy nově budovaných nábřeží a nových domovních bloků. Na jejím místě byla vyměřena ulice, která byla roku 1897 pojmenována Trojanova.

František Dittrich (1801–1875), byl jednou z nejvýznamnějších osobností Podskalí. Původním povoláním plavec, zakladatel vltavské paroplavby se vlastní pílí a sebevzděláním vypracoval až na pražského primátora (1870–1873). Roku 1839 koupil dům č.p. 383/II (tzv. Podskalskou radnici v ul. Na Poříčním právu), přestavěl jej a žil zde až do konce života. Jako komunální politik zavedl čísla orientační pro domy a prosazoval pojmenování ulic po českých osobnostech. Byl vlastenec, mecenáš a spoluzakladatel Měšťanské besedy, byl též členem prvního výboru pro stavbu Národního divadla a patronem při založení spolku Vltavan. První a větší část ulice vznikla (a byla takto pojmenována) roku 1894 na místě Svatováclavské věznice, zbořené o rok dříve. V roce 1906 k ní byl ještě připojen úsek mezi ulicemi Trojanovou a Na Moráni, který byl původně součástí ulice Pod Slovany.

Gorazd (1879–1942), vlastním jménem Matěj Pavlík, biskup českomoravské eparchie pravoslavné církve, popraven nacisty 4. září 1942 za poskytnutí úkrytu (v kryptě blízkého kostela sv. Cyrila a Metoděje) výsadkářům, kteří provedli atentát na Reinharda Heydricha. Ulice se do r. 1947 nazývala Podskalská. Jde o část bývalé hlavní osové komunikace (její jižní část je i dnešní ulice Podskalská), okolo níž vznikla pod Emauzskou skálou a dále podél Vltavy směrem k vyšehradské skále stejnojmenná osada Podskalí. Všechny ulice v Podskalí doznaly značných změn při asanaci na počátku 20. století v souvislosti s výstavbou nových domovních bloků.

Pavel z Jenštejna (14. století), působil jako královský písař, notář, strážce pečeti a pokladu Karla IV. Jeho bratrem byl pražský arcibiskup Jana Očka z Vlašimi (na obrázku). Ulice vznikla po zrušení Svatováclavské trestnice a roku 1894 byla pojmenována po někdejším držiteli domu, který stával na tomto místě – Pavlu z Jenštejna (jako majitel doložen v roce 1356). Pozdějším vlastníkem domu byl i král Václav IV.

Svatý Václav (patrně 903-935), český kníže, vnuk sv. Ludmily, patron Čech a Moravy, symbol české státnosti. Zavražděn bratrem Boleslavem (státní svátek 28. září). Kostel v obci Zderaz mu byl zasvěcen na konci 12. století. Ulice původně vedla ke kostelu. Podle zasvěcení kostela (patrocinium) později získaly svůj název již zaniklé Svatováclavské lázně nebo Svatováclavská trestnice (původně klášter), zbořená 1893. Rozsáhlé úpravy místa zcela změnily terén a daly vzniknout nové zástavbě nejen Václavské, ale dalších okolních ulic (viz též Dittrichova, Jenštejnská, Na Moráni, Na Zderaze, Pod Slovany, Resslova, Trojická). Od roku 1869 nese název Václavská. Původně byly součástí této komunikace i části dnešních ulic Pod Slovany a Trojická.

Josef Ludvík František Ressel (1793–1857), vynálezce česko-německého původu, povoláním lesník (působil v okolí Terstu), v roce 1827 mu byl patentován objev lodního šroubu. Zdokonalil nebo se podílel na řadě dalších technických vynálezů - např. šroubový lis na víno a olej, válečkové ložisko, potrubní pošta, buzola aj. Resslově ulici se od 17. století říkávalo U Hurta či Nad Hurtem, podle domu na rohu Myslíkovy a Spálené ulice, kde bývala obecní kovárna. V 19. století se ustálil název Hurtovská. Po zbourání Svatováclavské věznice v roce 1893 se ulice stala průchozí až k Vltavě a v roce 1894 byl pojmenována po Josefu Ludvíku Františku Resslovi.

Bernard Augustin Záhořanský z Vorlíka (1738–1790), příslušník starobylého erbovního měšťanského rodu, doktor práv, v letech 1784–1788 byl prvním pražským purkmistrem (po sloučení původně samostatných pražských měst v roce 1784). Bydlel na Novém Městě v čp. 268 – tento dům stál před zbořením v podstatě na rohu pozdější ulice Záhořanského. Ulice byla pojmenována jako bezejmenná v roce 1897, kdy vznikla novou výstavbou na území předtím asanované tzv. Vojtěšské čtvrti. Nicméně půdorysně leží téměř přesně na stejném místě jako předtím zaniklá ulice Trestnická.

Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937), politik a státník, univerzitní profesor, filozof, první československý prezident (1918–1935). Má velkou zásluhu na vytvoření samostatného Československa, zejména díky svému působení v zahraničí (USA, prezident W. Wilson). Historie místa: Ještě v 19. století bylo nábřeží v těchto místech neregulované, patřilo hlavně mlynářům a jirchářům, kteří zde zpracovávali kůže. Na konci 15. století některé mlýny koupil Jan Šítka, odtud Šítkovské. Další skupiny mlýnů se nazývaly Dolní lodecké mlýny (Dolnolodecké nebo také Šerlinské) a Horní lodecké mlýny (Hornolodecké). Horní lodecké mlýny vyhořely roku 1865 a již nebyly obnoveny. Dolní lodecké mlýny byly zbořeny při regulaci nábřeží na počátku 20. století, poslední Šítkovské pak při výstavbě budovy Mánes v roce 1928. Nově vybudované nábřeží neslo od r. 1903 postupně názvy Františkovo, Riegrovo, Vltavské, Reinhard Heydrich Ufer, Gottwaldovo. Od r. 1990 se nazývá Masarykovo.

Alois Jirásek (1851–1930), český prozaik a dramatik, svou tvorbu zaměřil na zobrazení českých dějin, především husitství, pobělohorskou a obrozeneckou dobu. Jirásek se s rodinou přestěhoval do Prahy v r. 1888, poté co získal místo profesora na gymnáziu v Žitné ul. (dnes gymnázium Resslova). Nejprve bydlel na jiných adresách (Hálkova, Rumunská). Od roku 1903 až do své smrti bydlel zde, v nárožním domě čp. 1775. Náměstí nese jeho jméno od r. 1947. Od roku 1960 je zde umístěn i bronzový spisovatelův pomník (na počátku 21. století zrestaurovaný). Podle spisovatele byl pojmenován i most vycházející z náměstí.