Vila Osvěta, Jana Masaryka čp. 165/22 a vinohradské historizující vily (Vinohrady)

Historie

Královské Vinohrady mají několik pozoruhodných vil, které vznikly buď historickým vývojem z viničních usedlostí či založeny jako nové v době parcelace zdejších zahrad v 19. a 20. století. Například při urbanistických rozvrženích Vinohrad v druhé polovině 19. století byla samostatná vilová čtvrť projektována na území bývalé usedlosti Smetanka mezi ulicí Italskou a Španělskou (architekti Max Spielmann, Rudolf Eisler, Josef Blecha, Josef Heindl a Kapsa&Müller). Individuální vilové výstavbě se město nebránilo ani na svazích nad Nuselským údolím. Zde se zprvu vily objevovaly při tzv. Wimmerových alejích, které kopírovaly místní cesty mezi klasicistními usedlostmi, tak jako v případě pozdější ulice Jana Masaryka.

Vila Osvěta

Neznámější zdejší vilou je Osvěta. V roce 1882 ji navrhl vinohradský stavitel Alois Bureš, od roku 1880 člen městské rady a v letech 1912–1919 vinohradský starosta. Stavebník Václav Vlček – spisovatel, novinář, dramatik, předseda spolku Svatobor a mecenáš – vilu pojmenoval podle svého stejnojmenného časopisu, založeného roku 1871. Politická idea časopisu stavěla na samostatnosti České koruny a vzájemnosti Slovanů, „odebírati Osvětu bylo jakousi vlasteneckou legitimací“. Scházela se zde společnost z okruhu soudobých českých intelektuálů a politiků, jejíž střídmost lze aplikovat na ukázněnost lineárně neorenesančního stylu průčelí. V letech 1884−1888 tu žil Tomáš Garrigue Masaryk s manželkou Charlotte. Šlo o třetí bydliště T. G. Masaryka v Praze (předtím Masarykovi bydleli v r. 1884 krátce v Rubešově 7). Zde se jim 14. září 1886 narodil syn Jan, pozdější československý ministr zahraničí, děti Alice a Herbert chodili od září 1886 do obecné školy naproti vile. Na jeho osobu upomíná pamětní deska s bustou a citátem „Pravda vítězí, ale dá to fušku“, která je dílem sochaře Jana Bartoše. Bydlel zde též redaktor a pozdější nakladatel Jan Toužimský.

Další historizující vily

Další neorenesanční vila v téže ulici je Belle Vue (č.p. 108/10) se secesními prvky od oblíbeného vinohradského stavitele Karla Horáka z roku 1903, má zajímavou zužující se dispozici, která podřízena tunelu, nad kterým stojí. Typickou historizující vilou je rovněž Orlová (č.p. 64/16), pojmenovaná podle staré místní vinice. Původní usedlost na přelomu 18. a 19. století zakoupil osvícený podnikatel Jakub Wimmer; v letech 1846–1847 zde „pro svou sešlost“ žil filolog, lexikograf, spisovatel a překladatel Josef Jungmann. Neorenesanční stavbu z roku 1885 (přestavba 1889–1890) zdobí bohatá štuková výzdoba s historizující kašnou v nice, hlavou Minervy mezi rohy hojnosti, motiv svazků loučí, lvích hlav a groteskových vlysů. Hrázděné křídlo pochází z roku 1892. Od roku 1945 až dodnes slouží areál vily Dětskému domovu se školou.

Na rohu Jana Masaryka a  Americké ulice je tzv. Fričova vila (č.p. 233/3). Objekt z roku 1871 přestavěl stavitel Josef Flaška v letech 1883–1884 na činžovní vilu s jednoduchou neorenesanční fasádou. V roce 1891 dům – s postupně se rozrůstajícím areálem – zakoupili bratři Fričové a umístili sem továrnu pro přesnou mechaniku. Zde byl před rokem 1906 zkonstruovaný originální přístroj pro měření průchodu hvězd almukantarátem, který tehdy patřil ke světově uznávané špičce (autoři František Nušl a Josef Jan Frič, jedni ze zakladatelů ondřejovské hvězdárny). Fričovu továrnu pro jemnou mechaniku a geodetické přístroje převzal po roce 1948 národní podnik Metra–měřící přístroje, později Metra–laboratorní přístroje. Po roce 1989 byl objekt vrácen dědicům.

V Americké ulici č.p. 489/1 stála od roku 1874 vila, kterou navrhl architekt Carl Brust (autor přestavby Stavovského divadla z roku 1859). Vilu si později koupil „knoflíkový král“, továrník Jindřich Waldes, majitel vršovické Koh-i-noor. V době, kdy mu architekt Jindřich Pollert přestavoval „Kohinorku“, tedy 1919­–1920, si nechal od něj přestavět i vilu, včetně samostatné obrazárny pro Waldesovu slavnou sbírku obrazů. Jindřich Waldes byl za války odvlečen do Dachau, poté Buchenwaldu, rodina včas odpluvší do Ameriky jej vykoupila, ale on při cestě za ní, v kubánské Havaně roku 1941 zemřel. V roce 1949 byla bombardováním narušená vila přestavěna na jesle, v letech 2000–2003 zbourána a na jejím pozemku postaven komplex obytných vil ateliérem SEA.

Jedna z mála vil, která se zachovala v původní podobě, je neobarokní vila s neorokokovými detaily navržená pro Annu Chlumetzky (pravděpodobně v příbuzenském svazku s ministrem rytířem Chlumetzky) architektem a městským stavitelem Corneliusem Hauschkou v roce 1892 v  Koperníkově č.p. 794/6. Vila svou dispozicí navazuje na typ francouzských renesančních letohrádků.

Zcela mimo tradiční historizující styly patří kuriózní vila Pod Zvonařkou č.p. 1746/7, která je postavená v podobě lidové podhorské roubenky se zdobenými bedněnými lomenicemi na kamenných základech. Tento rodinný dům si nechal navrhnout majitel a ředitel dolů na Kladně Josef Janeček (1873–1933) inženýrem Maxmiliánem Duchoslavem. Parcela však byla v ochranném pásmu železničního tunelu a proto Ředitelství státních drah zde schválilo stavbu pouze provizorní na 20 let ­­– architekt navrhl dřevěnou. Od padesátých let domek patřil různým vysokým školám, roku 1990 byl upravována pro Prognostický ústav ČR, nyní je v soukromých rukách. Dům je od roku 2004 památkově chráněn. V poslední době uvažuje investor o výstavbě bytového domu v zahradě chráněné roubenky, čímž by došlo ke snížení hodnot celé parcely, na základě nichž byl objekt prohlášen za kulturní památku. Městský úřad Prahy 2 zvažuje odkoupení celého objektu a tím i zachránění celého prostoru sousedícího s Nuselskými schody.