Jindřich Waldes (Vinohrady)

Jindřich Waldes se narodil 2. července 1876. Pocházel z malé vesnice Nemyšl u Tábora, kde jeho otec vlastnil místní galanterii. Nejprve se vyučil zámečníkem. Díky své znalosti jazyků se stal již v 17 letech obchodním zástupcem u společnosti Eduard Lokesch, která se zabývala kovovým zbožím. Zde se seznámil s mechanikem Hynkem Pucem, který se následně osamostatnil. V roce 1902 se k němu Jindřich Waldes připojil a společně založili podnik Waldes a spol. Předmětem podnikání byla výroba drobného kovového zboží.  

V roce 1903 přišel Hynek Puc s převratným vynálezem. Jednalo se o tzv. zakladačku (někdy  zakládačka), tedy stroj, který umožnil masovou výrobu patentek užívaných ke spojování různých kusů látek nebo textilu. Zakládačka obstarala stejnou práci jako deset dělnic při montáži patentek. Díky tomu se začala rychle rozvíjet výroba spínacích knoflíků neboli patentka. Rozmachu firmy dále pomohla investice Eduarda Merzingera, který se stal dalším společníkem, když do podniku vložil svou výhru v loterii. K firmě se přidal ještě bratr Jindřicha, Zikmund Waldes.

Kapacita továrny v Karlíně však velkovýrobě nestačila, proto došlo ke koupi pozemků ve Vršovicích, které byly tehdy samostatným městem u Prahy. V sousedství vozatajských kasáren vznikla v roce 1907 továrna na kovové zboží a mechanická spínadla Waldes a spol. Dnes jí známe pod značkou Koh-i-noor a.s. a nachází se ve Vršovické ulici číslo 51.

Díky obchodním úspěchům se podnik mohl rozšířit i do zahraničí. Nejprve vznikla v roce 1904 pobočka v Drážďanech, poté následovaly další ve Varšavě, v Paříži, New Yorku a Barceloně. Sklady byly zřízeny v Londýně a Vídni.

V roce 1913 nakreslil Waldesův přítel a jeden ze zakladatelů abstraktní malby František Kupka logo firmy „dívku s patentkou v oku“. To následně graficky zpracoval Vojtěch Preissig do stylizované podoby slavného loga, které je užíváno dodnes. Traduje se, že slavné logo firmy Miss KIN vzniklo během americké kampaně při plavbě na lodi, kdy si jedna z dívek vložila firemní reklamní patentku do oka.

Jindřich Waldes nebyl pouze podnikatel, ale byl i mecenášem žijících umělců, pomáhal například Františku Kupkovi či Vojtěchu Preissigovi.  Podporoval však také vršovické sokolské hnutí či fotbalový klub AFK Vršovice, pozdější klub Bohemians. Při své továrně měl sportovní klub AFK Waldes, jehož nejznámější tváří byl řeckořímský zápasník a stříbrný medailista z olympijských her Josef Herda. Nezapomínal ani na židovské spolky a finančně podpořil také postavení pomníku J. A. Komenskému v Naardenu.

Jindřich Waldes založil i světově ojedinělé muzeum, které fungovalo od roku 1918 v domě na rohu Moskevské a Slovinské. Ve Waldesově muzeu byly shromážděny historická spínadla a mezi nejcennější exponáty patřil Karlštejnský poklad nalezený v 19. století.

Zatímco továrna byla ve Vršovicích, Waldes s manželkou Hedvikou Zemánkovou a dětmi bydlel na Královských Vinohradech v dnešní  Americké ulici. V roce 1916 totiž zakoupil vilu v tehdejší Krameriově ulici čp. 489, dnes ulice Americká v Praze 2. Později nechal budovu přestavět a měl v ní obrazárnu, kde shromažďoval unikátní sbírku obrazů, grafik a soch převážně od českých autorů. Patrik Šimon v knize Jindřich Waldes - sběratel umění píše: „V roce 1938 přírůstkové knihy vykazují impozantní součet 7 257 děl získaných za 21 let – 2 331 obrazů (ovšem včetně kreseb), 4 764 grafik a 162 plastik.“

Další rozvoj firmy však zastavila druhá světová válka. Své blízké poslal Jindřich Waldes do zahraničí, ale sám v republice zůstal. Po německé okupaci byl Waldes pro svůj židovský původ zatčen a zavlečen do koncentračních táborů Dachau a Buchenwald. Rodině se ho nakonec v roce 1941 podařilo vykoupit, ale při cestě do USA zemřel v Havaně na Kubě. Zemřít měl 1. 7. 1941, někdy je uváděn i květen 1941. Pohřben je v rodinné hrobce na Novém židovském hřbitově na Olšanech.

Továrnu Němci zabrali a přejmenovali na Koh-i-noor. V roce 1946  byla firma znárodněna a včleněna do n.p. Koh-i-noor.  V roce 1994 byl podnik privatizován.

V roce 2000 byl Jindřich Waldes prezidentem Václavem Havlem vyznamenán in memoriam státním vyznamenáním, medailí Za zásluhy 1. stupně.