Jana Masaryka

V místech dnešní ulice Jana Masaryka a Belgické se nacházel libosad založený Jakubem Wimmerem. Po zastavění komunikace domy, získala dnešní ulice Jana Masaryka v roce 1875 název Wimmrova a k ní příčná Belgická se jmenovala Růžové aleje. V letech 1884–1926 se z Wimmerovy ulice stala Čelakovského. František Ladislav Čelakovský (7. března 1799 Strakonice – 5. srpna 1852 Praha) byl český básník národního obrození, kritik a překladatel. Z jeho tvorby jsou nejznámější jeho Ohlasy písní ruských (1829) a Ohlasy písní českých (1839), vycházející z lidové poezie a písní, které pečlivě sbíral 

V letech 1926–1940 se ulice jmenovala Polská podle státu sousedícího s Československem, a to v návaznosti na pojmenování ostatních ulic kolem náměstí Míru. Za války byla přejmenována na Poznaňskou ulici podle jednoho z nejstarších polských měst. V letech 1946–1952 se jmenovala Jana Masaryka a od roku 1952 do doby tzv. sametové revoluce nesla název Makarenkova. Anton Semjonovič Makarenko (13. března 1888 v Biopiliji – 1. dubna 1939) byl ukrajinský a sovětský pedagog, proslulý originálním systémem kolektivní výchovy, vyžadující až vojenskou kázeň.

V roce 1990 získala ulice současný název Jana Masaryka. 
Jan Masaryk, syn prvního československého prezidenta Tomáše G. Masaryka, československý diplomat a ministr zahraničí, se narodil 17. září 1886 ve Vlčkově vinohradské vile Osvěta čp. 165/22 v tehdejší Čelakovského ulici, kde v té době rodina Tomáše Masaryka žila. Zahynul násilnou smrtí 10. března 1948.
V ulici Jana Masaryka na bráně domu Osvěta jsou hned dvě pamětní desky, upomínající na tohoto československého politika.