Purkyňův ústav, Albertov 2048/4, Votočkova 3, Hlavova 1 (Nové Město)

Historie

Budova dnešního Purkyňova ústavu v areálu Albertov byla postavena mezi lety 1923–1925 podle návrhu architekta Aloise Špalka. Dnešní označení Purkyňův ústav nese objekt až od roku 1937.

O jeho výstavbu se zasadil nejvíce profesor Otakar Srdínko, od roku 1915 přednosta histologického a embryologického ústavu. Ve Švehlově vládě krátce působil jako ministr školství a národní osvěty (od 9. prosince 1925–18. 3. 1926) a jako vlivný politik se zasadil o výstavbu nové budovy pro histologický a fyziologický ústav na Albertově. Ústav byl slavnostně otevřen 16. dubna 1926 za účasti prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka. Profesor Otakar Srdínko zemřel v roce 1930, ve věku 55 let a podle jeho přání byla urna s jeho popelem zasazena za pamětní desku ve vstupní hale. Schránka byla z budovy odstraněna a navrácena rodině v roce 1939, kdy ústav obsadili nacisti a učinili z něj Reichsinstitut für Blut – und Rassenhygiene. Dne 19. února 2013 se však fyzická připomínka profesora Otakara Srdínka do Purkyňova ústavu slavnostně navrátila v podobě pamětní desky ve vstupní hale. V současnosti v Purkyňově ústavu sídlí část 1. lékařské fakulty UK. Studenti zde navštěvují Ústav biologie a lékařské etiky, Farmakologický ústav, Ústav pro histologii a embryologii a Ústav buněčné biologie a patologie. Fyziologický ústav nakonec našel své místo v samostatné budově na Albertově 5.

Tento obsah se nachází v jedné z našich her Odhalování - osobnost, lékařství (2)

Vyzkoušejte si Vaše znalosti v některé z našich her

Hrát

Inženýr a architekt Alois Špalek se narodil v Praze 6. června 1883 a zemřel 10. ledna 1940 v Praze. (Pohřben je v Bubenči, II-9-82.) Jeho otec Alois Špalek st. byl stavitelem a Alois Špalek ml. u něho získával první zkušenosti. Od roku 1901 studoval architekturu na české technice v Praze. Na Albertově (patrně ve spolupráci s Augustem Kožíškem) stavěl v letech 1911–1919 Chemický ústav německé univerzity v Horské ulici č.p. 2040/3 (dnes budova ČVUT), spolu s konsorciem z odboru pro stavby pozemní c. k. místodržitelství (Rudolf Vomáčka, Josef Havlíček, O. Weis) navrhoval i Hlavův ústav patologicko-anatomický ve Studničkově ulici č.p. 2039/2 a Purkyňův ústav. V letech 1926-1932 uskutečnil puristickou přístavbu k  Hygienickému ústavu německé univerzity ve Studničkově ulici č.p. 2028/7. Kromě toho navrhoval i školy, kostely a další stavby.

Stavba

Po dokončení stavby (pozdějšího) Purkyňova ústavu, ji navštívil v roce 1928 Le Corbusier a se značným zájmem prohlížel „konstrukce a mechanická interesantní zařízení sálů i poslucháren“.  Dispozice členitého objektu se skládá ze severního křídla s hlavním průčelím, ze dvou křídel bočních a středního křídla s velkou aulou posluchárny. Kompozici uzavírá nízký spojovací jižní trakt. Vzhledem ke svažujícímu terénu se nachází pod celou stavbou suterén a pod částí budovy jsou k dispozici ještě prostory ve druhém suterénu. Vchod do budovy je po schodišti s rozšířenou podestou a z boků chráněné masivním kamenným obezděním a třemi dvoukřídlými dveřmi se světlíky. Nad vchodem je nápis Purkyňův ústav. Sedlové střechy, do sebe na celé budově zapojené, jsou na volných koncích uzavřeny valbou.

Aula neboli Purkyňův amfiteátr má stupňovitě sestupující řady sedadel pro 331 posluchačů, demonstrační a přednáškový pult, tabuli a promítací plátno. Při západní straně se nachází tzv. rotunda. Její suterénní prostor byl od počátku určen pro muzeum, v přízemí se nachází sál Vejdovského a sál Jánošíkův ve druhém patře slouží pro mikroskopická cvičení studentů. Polokruhová „rotunda“ napomáhá k monumentálnímu vnímání budovy a je jejím charakteristickým znakem. Budova Purkyňova ústavu od Aloise Špalka je považována za doklad české architektonické tvorby první poloviny dvacátých let 20. století.

V prvním patře naproti schodišti je umístěna bronzová busta Jana Evangelisty Purkyně.