Hygienický ústav, Studničkova čp. 2027/7 (Nové Město)

V roce 1904 byl schválen regulační plán výstavby univerzitního areálu Albertov, který vypracoval Stavební úřad c. k. místodržitelství pod vedením stavebního rady Rudolfa Vomáčky (narozen 1847 v Mšeně). Stavitel Rudolf Vomáčka, absolvent stavitelství na české technice v Praze, byl roku 1900 jmenován konsuárem při Ústřední komisi pro bádání a zachování uměleckých a historických památek. V roce 1903 byl již titulován jako vrchní stavební rada a o rok později vedl vypracování projektu na Hygienický ústav německé univerzity. Budova byla patrně dostavěna v roce 1906. O dvacet let později vypracoval Odbor staveb pozemních Zemské správy politické projekt přístavby jihozápadního křídla, který byl dokončen až v roce 1932. Puristický styl tohoto nového křídla je blízký stylovým formám nedalekého Purkyňova ústavu. Oba totiž navrhoval týž projektant, a to Alois Špalek. Po roce 1945 přešla budova do majetku 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Budova procházela celou řadou úprav, a to v letech 1957–1958, 1965, 1989, 1991, 1996 a v současnosti (2020) je rovněž z části zahalena lešením. Během těchto modernizací byla přístavbou výtahové šachty k středovému rizalitu zničena architektura volně stojícího patrového pavilonu na úpatí Větrova, který byl poškozen již ve třicátých letech minulého století. Původní budova Hygienického ústavu bývalé německé univerzity měla trojkřídlou dispozici ve tvaru písmene U. Severovýchodní křídlo ve Studničkově ulici a k němu přiléhající jihovýchodní křídlo v nepojmenované ulici, která je uzavřena plotem s mřížovými bránami a odděluje ústav Hygieny od Fyziologického ústavu v ulici Albertov čp. 2029/5 a Kliniku rehabilitačního lékařství v ulici Albertov čp. 2049/7. Průčelí do Studničkovy ulice je dvoupatrové, v pravé části jen patrové. Je devítiosé; na obou stranách mírně předstupují dva trojosé rizality. Přízemí zdobí pásová rustika, první a druhé patro spojují pilastry zakončené secesními hlavicemi. Vchod ze Studničkovy ulice rámuje edikula ve stylu baroka. Nad okny v prvním patře jsou zdobné suprafenestry (dekorativně pojatá pole nad okny). Fasáda jihovýchodního křídla je dvoupatrová, v levé části třípatrová. Původně levý rizatlit se stal po přístavbě prostředním rizalitem. Ten je korunovaný atikou s rozeklaným frontonem. Hlavní vchod do budovy je zde přístupný po dvouramenném schodišti. Z klenutého vestibulu vede tříramenné schodiště. Vlevo se k novobarokní části budovy pojí puristické křídlo na půdorysu písmene L. Je dvoupatrové, desetiosé, za nárožím sedmiosé, ukončené poloválcovým rizalitem. Tato část je kryta sedlovými střechami, fasády jsou členěny lisenovými rámy a parapetními římsami.