Vladimír Preclík: Kamenný (smírčí) kříž (Vyšehrad)

Autorem stylizované plastiky Smírčího kříže  na hrobě Prof. Zdeňka Servíta č. 10-48 na Vyšehradském hřbitově je český sochař, malíř, řezbář, spisovatel a vysokoškolský pedagog Vladimír Preclík. Ten se nejdříve za okupace vyučil řezbářem a pozlačovačem a pak v letech 1950–1955 absolvoval hořickou kamenickou školu a Vysokou uměleckoprůmyslovou školu u Josefa Wagnera. Od roku 1954 byl členem skupiny Trasa 54 (do níž patřili vedle Vladimíra Preclíka a jeho ženy Zdeny Fibichové například Jitka a Květa Válovy, Olbram Zoubek, Vladislav Jarčovjak, Karel Vaca, Eva Kmentova, Čestmír Kafka, Olga Čechová a další umělci), později se stal předsedou uměleckého spolku Mánes (2005–2008). Během života vytvořil přes 800 soch a napsal dvanáct knih. Za svou tvorbu získal celou řadu ocenění a uznání. Jako jeden z prvních umělců podepsal v roce 1989 petici Několik vět na podporu iniciativy Václava Havla. V roce 1990 byl jmenován profesorem sochařství na vysokém učení technickém v Brně a stal se spoluzakladatelem Fakulty výtvarných umění, jejíž se stal prvním děkanem. Umělecky spolupracoval i se svým přítelem Jiřím Kolářem. Při posledním rozloučení se zesnulým umělcem Dominik kardinál Duka vyzdvihl Preclíkovo umění i životní postoje a lidské vlastnosti. Na vyšehradském hřbitově se můžeme s jeho dílem setkat i na hrobě č. 9-62 hudebního skladatele Ludvíka Podéště, který zdobí Preclíkova neobvyklá plastika Bílé tulipány.

Profesor Zdeněk Servít vystudoval lékařskou fakultu. Jeho specializací byla fyziologie. Působil nejprve v Biologickém ústavu a po vzniku Fyziologického ústavu Akademie věd ČR do nového ústavu přešel i se skupinou spolupracovníků. Zdeněk Servít se zaměřoval ve své badatelské činnosti na studium epilepsie. Pedagogicky se podílel na přednáškách pro studenty Fakulty dětského lékařství (nyní 2. Lékařská fakulta), kde také získal profesuru. V roce 1968 podepsal dokument 2000 slov a při čistkách po srpnové okupaci odmítl svůj podpis odvolat. Následně byl zbaven všech svých funkcí, takže přišel o pozici ředitele Fyziologického ústavu a následně i o vedení oddělení i laboratoře. Nejistota v zaměstnání, kdy dostával pouze měsíční smlouvu, jej vedla ke koníčku - botanice. V Krkonoších během dovolené popsal jeden druh endemické rostliny, která se vyskytuje pouze v těchto horách. Naštěstí mohl prof. Servit pracovat ve Fyziologickém ústavu až do své smrti.