Vladimír Preclík: Bílé tulipány (Vyšehrad)

Generace dnešních důchodců vyrůstala v mládí na rozjásaných budovatelských písních, z nichž jmenujme např.  Zítra se bude tančit všude, a zejména pak na velkém hitu zpěvačky Edity Štaubertové Babičko, nauč mě charleston či písničky Šoférská z filmu Florenc 13:30 otextované Josefem Kainarem a v podání Josefa Beka. Autorem hudby byl hudební skladatel, dirigent a hudební redaktor Ludvík Podéšť, který užíval také umělecké jméno Ludvík Binovský. Podéšť po absolutoriu studia skladby na brněnské konzervatoři se stal v roce 1948 hudebním referentem v brněnském studiu Československého rozhlasu. Vedle toho studoval na brněnské Masarykově univerzitě hudební vědu. V letech 1953–1956 vedl Armádní soubor Víta Nejedlého v Praze a v letech 1958–1961 působil jako redaktor hudebního vysílání Československé televize. Vedle uvedených písní je autorem i dvou oper a pěti operet.

Autorem nefigurální plastiky Bílé tulipány na Podéšťově hrobě na Vyšehradském hřbitově je český sochař, malíř, řezbář, spisovatel a vysokoškolský pedagog Vladimír Preclík. Ten se nejdříve za okupace vyučil řezbářem a pozlačovačem a pak v letech 1950–1955 absolvoval hořickou kamenickou školu a Vysokou uměleckoprůmyslovou školu u Josefa Wagnera. Od roku 1954 byl členem skupiny Trasa 54 (do níž patřili vedle Vladimíra Preclíka a jeho ženy Zdeny Fibichové například Jitka a Květa Válovy, Olbram Zoubek, Vladislav Jarčovjak, Karel Vaca, Eva Kmentova, Čestmír Kafka, Olga Čechová a další umělci), později se stal předsedou uměleckého spolku Mánes (2005–2008). Během života vytvořil přes 800 soch a napsal dvanáct knih. Za svou tvorbu získal celou řadu ocenění a uznání. Jako jeden z prvních umělců podepsal v roce 1989 petici Několik vět na podporu iniciativy Václava Havla. V roce 1990 byl jmenován profesorem sochařství na vysokém učení technickém v Brně a stal se spoluzakladatelem Fakulty výtvarných umění, jejíž se stal prvním děkanem. Umělecky spolupracoval i se svým přítelem Jiřím Kolářem. Při posledním rozloučení se zesnulým umělcem Dominik kardinál Duka vyzdvihl Preclíkovo umění i životní postoje a lidské vlastnosti. Na vyšehradském hřbitově se můžeme s jeho dílem setkat i na hrobě Zdeňka Servíta č. 10-48, na němž je umístěna plastika stylizovaného kamenného (smírčího) kříže.