František Hergesel ml. (Vinohrady)

František Hergesel mladší se narodil ve Vodňanech do rodiny sochaře Franze Hergesella, narozeného v Oldřichově u Hranic nedaleko Hrádku nad Nisou, a matky Marie, roz. Opitzové, z Mostu. V Praze rodina bydlela v domě U Kastnerů v Pštrossově ul. 195/30 na Novém Městě.

František se učil v dílně svého otce a později vystudoval malířství a sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze, v ateliéru Antonína Lhoty a Eduarda Roma. Poté se svým spolužákem, rovněž sochařem a restaurátorem Antonínem Procházkou, sdílel sochařský ateliér na Vinohradech. Oba byli tvůrci Myslbekovy generace, autoři zejména monumentálních soch, pomníků, alegorických sousoší, bust a reliéfů. Společně podávali také návrh na pardubický památník bratranců Františka a Václava Veverkových, vynálezců ruchadla. V umělecké porotě tehdy zasedali například Miroslav Tyrš, arch. Antonín Wiehl, nebo sochař Bohuslav Schnirch. Jejich návrh se nakonec umístil na 2. místě a pomník byl realizován podle návrhu sochaře Josefa Strachovského. Podařila se jim však vytvořit pomník Václava Beneše Třebízského v Třebízi.

Jak Hergesel, tak Procházka, byli členy Umělecké besedy a Krasoumné jednoty. Nejúspěšnější bylo jejich sousoší s pracovní tematikou Hákování (Chléb náš vezdejší), odlité v bronzu a oceněné roku 1900 na Světové výstavě v Paříži. a které je dnes ve sbírce Národní galerie v Praze.

V roce 1890 se František Hergesel zúčastnil s pěti návrhy na výzdobu Národního muzea v Praze, ale uspěl pouze se dvěma, s alegorií Numismatiky a Heraldiky. Další jeho alegorie Opatrnost byla umístěna v Městské spořitelně pražské v Rytířské ulici, Zemskou banku na Příkopech zdobí alegorická sousoší Chebsko, Žatecko a Plzeňsko. Hergeselovy sochy byly instalovány rovněž v Lapidáriu Muzea hl. m. Prahy na Výstavišti.

Pro portál  kostela sv. Ludmily vytvořil František Hergesel sochu sv. Prokopa (1902), v postranní nice vlevo, vpravo je sv. Vojtěch od Františka Procházky. Hergeselovým dílem jsou také chrliče po stranách portálu a představují sovu a okřídleného psa. 

Co se týká činnosti restaurátorské, pracoval F. Hergesel jako kopista barokních soch z Karlova mostu, např. sousoší svatého lva podle M. B. Brauna. Na dalších sochách spolupracoval a účastnil se také jejich stěhování a instalaci originálů v Lapidáriu Národního muzea. Dochovány jsou i Hergeselovy kresby a malby. Podílel se také na restaurování soch v chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře.

Po zbourání původního domu Valdek na nároží nám. Míru, Jugoslávské a Anglické ulice byl podle návrhu arch.  Antonína Belady vystavěn nový Palác Valdek. Ze zbouraného objektu zbyly jen dvě Hergeselovy plastiky mohutných Atlantů, kteří podpírali portál. Protože zůstaly zachovány, byly umístěny do dnes již zaniklého  kina Valdek v suterénu paláce.  

Za svůj profesní život uspořádal František Hergesel v roce 1921 autorskou výstavu v Topičově salonu na Národní třídě v Praze. Jeho díla se objevovala i na jiných výstavách Umělecké besedy nebo Topičova salonu. S Hergeselovým uměním se můžeme setkat dosud, například v r. 2016 se konala výstava Neklidná figura: Exprese v českém sochařství 1880-1914 v  Městské knihovně v Praze a v r. 2023 Epocha salonů: České salonní umění a mezinárodní výtvarná scéna (1870-1914) ve Výstavní síni Masné krámy v Plzni. 

Co se týká Hergeselova soukromí, byl dvakrát ženatý: Poprvé r. 1891 s Emilií Peche. V roce 1897 ovdověl, po sedmi letech se oženil s Annou Königovou, dcerou sochaře ze Šumperka. Obě jeho manželství zůstala bezdětná. František Hergesel zemřel 25. ledna 1929 a je pochován na Vinohradském hřbitově.