Antonín Procházka

Antonín Procházka se narodil v Záběhlicích, tehdy dělnickém předměstí s chudinskými koloniemi, dne 24. června 1849 (od r. 1922 jsou Záběhlice součástí Prahy). Pokřtěn byl v Hostivaři v kostele Stětí sv. Jana Křtitele.

Vystudoval sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze, byl členem Umělecké besedy a Krasoumné jednoty. Jeho raným dílem je pískovcová výzdoba oltáře v kostele sv. Jiljí v Milevsku z roku 1883. Dále vyzdobil několik novorenesančních budov. V roce 1890 realizoval alegorii Pilnosti a ušlechtilosti na fasádě budovy Národního muzea. Autorsky často spolupracoval se svým spolužákem a přítelem Františkem Hergeelem, se kterým sdílel ateliér na Vinohradech v původním domě v Puchmajerově č. 398/18, nyní ul. Lublaňská. Další ateliéry v tomto domě využívali ke své tvorbě malíři  Adolf Liebscher a Vojtěch Bartoněk. Pro arkýř kaple Staroměstské radnice vytesal A. Procházka v r. 1884 z hořického pískovce postavu Václava IV. v téměř životní velikosti. Jeho alegorie Pilnosti a ušlechtilosti (1890) zdobí fasádu budovy Národního muzea. Pro Jubilejní zemskou výstavu 1891 vytvořil spolu s Františkem Hergeselem alegorické sousoší nad tympanonem hlavního portálu Průmyslového paláce, které zobrazovalo okřídleného Génia, ženskou postavu symbolizující Zemědělství a mužskou postavu symbolizující Průmysl. Podílel se na výzdobě Městské spořitelny pražské v Rytířské ulici v Praze 1 od arch. Antonína Wiehla a Osvalda Polívky.

Procházka a Hergesel jsou společnými autory ještě několika dalších děl, např.: soutěžního modelu na pomník bratranců Veverkových, vynálezců ruchadla, dále r. 1892 realizovali pomník Václava Beneše Třebízského v Třebízi (1892). Nejúspěšnější bylo jejich sousoší s pracovní tematikou Hákování (Chléb náš vezdejší), odlité z bronzu a oceněné roku 1900 na světové výstavě v Paříži. To je nyní umístěno v Národní galerii v Praze. 

Antonín Procházka se rovněž podílel na výzdobě baziliky sv. Ludmily na náměstí Míru, která byla, coby kostel sv. Ludmily, slavnostně posvěcena v říjnu r. 1893. Krom děl Josefa Václava Myslbeka, Františka Hergesela, Adolfa Liebschera a dalších můžeme obdivovat Procházkovu umnou řezbářskou práci na kazatelně, která je ozdobena postavami evangelistů Matouše, Marka, Jana a Lukáše s jejich atributy: andělem, lvem, orlem a býkem. Tuto kazatelnu navrhoval a spolupracoval na její tvorbě také Jiljí V. Zika. Dalším Procházkovým dílem v této bazilice je socha sv. Vojtěcha, kterou můžeme vidět v nice u vstupního portálu vpravo. Protipól k němu tvoří postava sv. Prokopa vlevo, dílo F. Hergesela. 

Antonín Procházka pracoval také jako restaurátor­‑kopista barokních kamenných soch, například s  Čeňkem Vosmíkem vytvořili v r. 1902 kopii Platzerova sousoší Souboj Titánů pro vstupní bránu Pražského hradu.

Další vazbu na Královské Vinohrady měl Antonín Procházka díky svém bydlišti. To bylo v domě č. 94 v tehdejší Sadové ulici 1, Nyní ul. WIlsonova, na rozhraní tehdejších Královských Vinohrad a Nového Města. Nemovitost z r. 1882 byla společným dílem Antonína Wiehla a Karla Gemperleho. Malíř  Jakub Schikaneder. vyzdobil jeho třetí patro alegoriemi dne a noci a čtyř ročních období. Pod prvním patrem byla deska s označením autorů: H.DOMUS. AEDIF. ANT. WIEHL ET C. GEMPRLE. MDCCCLXXXII. V této lokalitě už dům nenajdeme, místo bylo nahrazeno souborem zcela nových budov. Další bydliště na území dnešní Prahy 2 nejsou známa, nicméně na Královských Vinohradech umělec skonal.

Zemřel v Praze dne 26. září 1903 na srdeční vadu a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.