Pavel Krbálek

Pavel Krbálek vyrůstal v jihomoravském městečku Miroslav v rodině s kovářskou dílnou. Získal zde cit pro řemeslo a materiál, a právě proto si ke studiu vybral na přelomu 40. a 50. let brněnskou školu uměleckých řemesel. Následovala Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, při jejímž studiu odjel na roční stáž do berlínské Vysoké školy výtvarného a užitého umění. Zde se zdokonalil ve figurální tvorbě. Studium zakončil na tu dobu neobvyklou dvojicí svařovaných soch, což bylo na konci 50. let přijato poměrně rozporuplně. Nicméně autor v 60. letech v této tvorbě pokračoval. Patřil mezi nemnoho sochařů, kteří se výtvarnému umění z kovu věnovali a věnují a opírají se přitom o letité zkušenosti se zpracováním tohoto materiálu.

Od poloviny 60. let se Pavel Krbálek zabýval výrobou kovaných šperků, které r. 1967 prezentoval na Světové výstavě v Montrealu. S uvolněním poměrů v r. 1968 odešel umělec do Švýcarska a vyučoval zde na uměleckých školách. Okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 změnila jeho dočasný pobyt na dlouhodobý exil. I nadále se věnoval figurální tvorbě z kovu, ale také čím dál více šperkům ze stříbra a zlata, které utvářel na konkrétní model.

Koncem 80. let se Pavel Krpálek ve Švýcarsku a Německu opět věnoval sochám určeným do exteriérů. Ocenění získává v r. 1991 v Japonsku za sochu Niké, která je předlohou pro stejné sochy umístěné na Pražském hradě a ve švýcarském Lucernu. Socha symbolizuje období exilu českých umělců a podporu demokratických zemí v úsilí o svobodu totalitou podrobených zemí. Po svém návratu do vlasti v r. 1990 vytvořil Pavel Krbálek další rozměrné venkovní sochy. Jednu pro své rodné městečko Miroslav s názvem Radost a druhou pro hrad Helfštýn s názvem Prometeovi. Díla vznikla v kovozpracujícím závodě v Miroslavi. Pracoval však především ve svém ateliéru v Luzernu a v Miroslavi, kde mu po r. 1989 byla v restituci vrácena rodinná kovářská dílna.

Ke Krbálkově tvorbě patří neodmyslitelně také kresba, vyjadřující sochařovu přesnost a malba, ve které využívá expresivitu barev, chybějící při sochařské tvorbě z kovu. Malbě se však věnoval spíše formou odpočinku od tvorby sochařské.

Autorova díla jsou zastoupena v německých i českých sbírkách. Mezi léty 2000-2016 uspořádal čtyři autorské výstavy, z nich ta poslední s názvem Pavel Krbálek Linie v pohybu - sochy v kovu se konala na Novoměstské radnici v Praze 2. Kolektivních výstav, kterých se zúčastňoval, bylo několik desítek jak u nás, tak v zahraničí.

Pavel Krblálek získal za svoji tvorbu několik významných ocenění. V roce 1970 obdržel v Bavorskou státní cenu. Roku 1990 mu byla udělena japonská Rodinova cena za sochu Mrznoucí srdce a roku 1991 byl nominován rovněž v Japonsku na cenu Henry Moora za sochu Níké (stejná je umístěna v Chotkových sadech u Pražského hradu). Roku 2000 Pavlu Krbálkovi udělilo Ministerstvo kultury ČR medaili Artis Bohemiae Amicis.

V době svého pobytu v Praze žil sochař v domě na Masarykově nábřeží 8, stejně jako spisovatel Pavel Kohout s manželkou Jelenou Mašínovou , dramaturg, režisér a kritik Jan Grossmann a herečka Marie Málková.

Pavel Krbálek zemřel v Praze dne 29. 8. 2015.