František Herles ml.

Přední český kardiolog. Narodil se v Praze do rodiny významného potravinářského chemika Františka Herlese (1861–1938). Maturoval na reálném gymnáziu a poté vystudoval Lékařskou fakultu UK v Praze. Za svého život dosáhl významných mezinárodních úspěchů. Jeho zásluhou byla naše vlast ve 20. letech řazena mezi přední evropské země, v nichž se rozšířila metoda elektrokardiografie.

Doktorem se František Herles stal r. 1924 a začal pracovat jako externí lékař 2. interní kliniky LF UK, v r. 1927 na pozici asistenta. V r. 1928 jako první v Evropě diagnostikoval infarkt myokardu pouze na základě obrazu EKG. od 1932 působil jako vedoucí kardiologického oddělení 2. LF UK. Roku 1934 byl habilitován z patologie a terapie vnitřních chorob, v r. 1934 převzal vedení kardiologického oddělení II. interní kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. V létech 1946–51 byl předsedou Československé kardiologické společnosti.

Roku 1948 byl jmenován mimořádným profesorem, zástupcem přednosty 2. interní kliniky. V té době také provozoval soukromou praxi ve svém bytě na Masarykově nábřeží 2014/2, když získal rozlehlý byt výměnou s právníkem a šlechticem  Jiřím Bořek-Dohalským. Tuto soukromou praxi prof. Herles ukončil v r. 1959.

Na počátku 50. let byla na interní klinice 2. LF UK vybudována katetrizační laboratoř, kterou prof. Herles vedl. Ta řešila problematiku elektrického pole srdce akardiopulmonální cirkulazce. Skvělé výsledky, dosažené po letité činnosti výzkumu, byly později označovány jako československá škola cor pulmonale. Od 1954 vedl František Herles interní oddělení fakultní polikliniky. V r. 1956 obhájil vědecký titul DrSc. Pod vedením prof. Herlese zaznamenává kardiologie na klinice největší rozkvět a slávu. V r. 1966, kdy působil jako řádný profesor ve funkci prozatímního přednosty 2. interní kliniky a vedoucího 2. interní katedry, navrhl na klinice vybudování koronární jednotky. Ze své funkce byl však v r. 1970 odvolán pro odlišné politické názory, jejího otevření se proto za svého funkčního období nedočkal.

Do 1973 vedl prof. Herles výzkumnou kardiologickou laboratoř při 2. interní klinice, o tři roky později odešel na zasloužený odpočinek. Přijal však členství v řadě domácích a zahraničních odborných společností a redakčních rad odborných časopisů. Je považován za zakladatele české elektrokardiologie a kardiorespirační patofyziologie. Věnoval se rovněž publikační činnosti, je např. autorem knihy Základy elektrokardiografie.

Prof Herles zemřel v Praze dne 6. 3. 1991 v požehnaném věku 90 let.