Jana Březinová

Herečka Jana Březinová prožila smutné dětství. Když jí byl rok a půl, rodiče zatkli nacisté, protože kohosi ukrývali. Zatímco otec Josef válku přežil, stopa po matce Margaretě, která byla židovského původu, se ztrácí v roce 1942 v Osvětimi. Více se o své mamince Jana dozvěděla až o čtyřicet let později, kdy u jejího bytu zazvonila cizí paní a předala jí látkovou žirafu a výšivku, které pro ni maminka vytvořila. Dříve nebyla příležitost jí poslední matčiny dárky předat.

Ačkoliv byla Jana umělecky nadaná, nevlastní matka pro její talentí neměla pochopení a ona musela místo studií začít pracovat. Přesto i bez maturity vystudovala v r. 1965 DAMU a své první divadelní angažmá získala v příbramském divadle. Od roku 1972 byla členkou divadelního souboru Národního divadla. Zazářila v rolích různorodých postav českého i světového repertoáru, jakými byly Slávka ve Šrámkově Měsíci nad řekou, Maryša nebo Roxana v Cyranovi z Bergeracu.

Tento obsah se nachází v jedné z našich her Doplňovačka, květen 2025

Vyzkoušejte si Vaše znalosti v některé z našich her

Hrát

Jana Březinová byla nazývána nejsmutnější herečkou a její smutek prý působil na muže jako magnet. Bohémský život jí však nevyhovoval a vdala se za herce Zdeňka Duška. Jejich vztah se začal tvořit již za studií, i když Zdeněk Dušek byl o dva roky mladší. Měli spolu dceru Vendulu (1963), která zdědila umělecké vlohy, vystudovala AVU a prosadila se jako výtvarnice a fotografka.

Krásu Jany Březinové ctili mnozí její kolegové. Došlo to dokonce tak daleko, že jejímu kouzlu podlehl Josef Vinklář natolik, že se rozvedl s herečkou Ivankou Devátou. Chvilku to vypadalo, že bude úspěšným, ale vábení kolegy Jana Březinová nakonec odolala a zůstala jen jednou z jeho osudových žen.

Navzdory tomu, že byla herečka předurčena svou oduševnělou a výraznou tváří pro filmovou kameru, film k ní vřelý nebyl, velké role se nedočkala a některé filmy navíc skončily na léta v trezoru. Objevil ji sice Juraj Jakubisko, který ji obsadil do své nedokončené komedie Dovidenia v pekle, priatelia, ve kterém si zahrála postavu staré jeptišky, film měl ovšem premiéru až po dvaceti letech. V roce 1979 ztvárnila v dalším jeho snímku Postav dom, zasaď strom (1980) rozsahem svou asi největší filmovou roli. Zahrála také skvěle Boženu Němcovou, do které ji nebylo ani moc třeba líčit, ve filmu Vlčí halíř. Většinově ale dál ztvárňovala jen epizodní role. Televize ji ovšem měla ráda, více rolí dostala v televizních pohádkách.

Herečka ani po nátlaku nevstoupila do KSČ a navíc podepsala prohlášení Několik vět, sepsané členy Charty 77. Přes všechny životní peripetie měla velké štěstí a prohlašovala, že nad ní drží ochrannou ruku její zesnulá maminka. Na konci války při náletu zasáhla jejich dům bomba, která naštěstí nevybuchla. Jindy k ní vypadl z okna těžký popelník nebo těsně vedle ní padla při natáčení vzrostlá lípa. Její život nakonec neukončila nešťastná náhoda, ale těžká nemoc.

Jana Březinová se mimo herectví věnovala také pedagogické činnosti. Učila na DAMU, na katedře alternativního herectví. Vážná choroba jí však zkomplikovala život natolik, že v roce 1998 odešla z angažmá a o dva roky později v pouhých 60 letech v Brně skonala. Část svého života herečka prožila v Žitné ulici na Novém Městě.