Jan Grossmann

Vystudoval gymnázium a už v době studia publikoval. V r. 1944 se stal členem Hnutí za svobodu. Po válce pracoval jako redaktor Mladé fronty a zároveň studoval Filosofickou fakultu UK, literaturu a estetiku. Od r. 1946 byl také lektorem Národního divadla. Prověrkami v únoru 1948 neprošel, musel opustit nejen fakultu, ale také Národní divadlo a byla mu zakázána publikační činnost. Od té doby byl prakticky po celou svou kariéru nepohodlný tehdejšímu režimu a mnohokrát se musel se svojí prací rozloučit. Roku 1949 odešel do Brna, kde působil ve Státním divadle, později režíroval v Armádním divadle E. F.  Buriana v Praze.

K literární práci se Jan Grossmann vrátil v r. 1956 v nakladatelství Československý spisovatel a věnoval se dílu Milana Kundery, Jana Skácela, Miroslava Holuba či Miloše Macourka. Také editoval díla Františka Halase, Jiřího Ortena a Bertolda Brechta. Z nakladatelství byl propuštěn v r. 1958 a zakotvil v Laterně Magice coby externí dramaturg, režíroval i v divadle v Kladně nebo Na Zábradlí. I odtud byl nucen v roce 1968 odejít. Využil proto možnosti věnovat se režii v zahraničí - v Holandsku, Západním Německu, Švýcarsku nebo v Rakousku. To se tehdejšímu režimu opět znelíbilo a byl mu odebrán cestovní pas. Práci našel v divadlech v Chebu, Hradci Králové a v Liberci (Ypsilon). V 80. letech se opět vrátil do Prahy do divadla S. K. Neumanna a Na Zábradlí.

Jan Grossmann vydal s Petrem Šrámkem dvousvazkovou edici s názvem Mezi literaturou a divadlem, která přináší poprvé v úplnosti jeho literárněkritické, teatrologické, obecně-estetické a publicistické práce. Zahrnuje období od r. 1942 až do r. 1992.

První manželkou Jana Grossmanna byla herečka Viola Zinková, druhou ženou rovněž herečka ,  Marie Málková, se kterou bydleli na Masarykově nábřeží na Novém Městě.

Umělec zemřel náhle v Praze dne 10. 2. 1993.