Jelizaveta Nikolská (Vyšehrad)

Začínala v baletním souboru divadla v Oděse, v roce 1922 se poprvé představila na jevišti Národního divadla v Praze. Slavila úspěchy u nás i v zahraničí, vedla svou baletní školu, za protektorátu byla uměleckou šéfkou baletu Národního divadla.

Její otec Ivanovič Nikolaj de Boulkin byl generálmajorem carské armády, a ačkoli zemřel již v roce 1913, jeho manželka a dcera měly jednou provždy Kainovou znamení jako odpůrkyně bolševiků. Jelizaveta navštěvovala od šesté třídy italskou baletní školu a v patnácti se stala členkou baletního souboru divadla v Oděse. Když se po čase politická situace zhoršila, odjela Jelizaveta s matkou do Polska a tam jí baletní mistr ND Augustin Berger nabídl angažmá v Praze. Poprvé se u nás představila jako Odetta v Labutím jezeře 8.7.1922. Téhož roku se seznámila s  Felixem de la Cámarou, spisovatelem, filmovým producentem a členem řady tajných společností. Vzali se v den Jelizavetiných narozenin 24.10.1922 v kostele Nejsvětější Trojice v  Podskalí a obřad fotil František Drtikol, jenž patřil ke Cámarovým přátelům. Jelizaveta se nastěhovala k Felixovi a jeho rodičům do činžovního domu ve Svobodově ulici 144/4 a pravděpodobně tady založila i svou baletní školu, s níž se později přestěhovala do jiných prostor. Vystupovala také v divadle Apollo a Komedia, které vedl její muž. Jezdila s ním po světě, s odvážnými tanečními kreacemi často v rouše Evině slavila úspěchy ve Francii, Řecku, Jugoslávii i v Egyptě. V dobovém tisku se již v roce 1929 uvádí, že se s Cámarou rozvádí údajně proto, že manžel žije jen z jejích prostředků. Jelizaveta se přestěhovala do moderního funkcionalistického domu v Krocínově 316/5, odkud to měla jen pár kroků do Národního divadla. S Cámarou přesto udržovala přátelské styky, i když o ctitele neměla nouzi. Mezi ně patřil i Alois Krofta, architekt a majitel hotelů Alcron a Flora. Do hotelové restaurace La Rotonde v Alcronu si jako trvalou ozdobu pořídil Jelizavetinu bronzovou sochu od Emanuela Kodeta. Odtud ovšem záhadně zmizela počátkem 90. let, když se hotel restituoval. Noví majitelé se posléze dohodli s Kodetovým vnukem, malířem Kristiánem, na vzniku kopie sochy, takže už opět stojí na svém původním místě.

Primabalerínu Nikolskou zvěčnili i filmaři. Účinkovala ve filmu Maskovaná milenka (1940), Tanečnice (1943) či Rozina sebranec (1945). V Národním divadle působila s přestávkami až do května 1945, kdy ze strachu ze sovětské armády a hlavně tajné služby NKVD utekla i s matkou s pomocí repatriačních úřadů do USA a odtud se později přesunula do Venezuely. V Caracasu vedla baletní školu a bohužel tu i předčasně, v pouhých 51 letech, zemřela