Marie Rosůlková (Vyšehrad)

Divadelní a filmová herečka, členka vinohradského divadla v letech 1934 - 1949.

Narodila se 17. prosince 1901 v Plzni, zemřela 15. května 1993 v Praze.

Marie (Meryčka) Rosůlková byla velmi oblíbená herečka, známá svým komediálním talentem a tím, že na prknech pražských divadel rozdávala radost a dobrou náladu až do svých jedenadevadesáti let. Divadlo si jako životní cestu zvolila už ve dvaceti letech. Byla nadšená ochotnice a soukromě se učila hereckému řemeslu u herečky Marie Laudové-Hořicové, brzy zjistila, že se chce věnovat právě herectví a nikoli cifrám na bankovních dokladech. Proto se na vysněnou profesi připravovala i během doby, kdy po absolvování obchodní akademie v Plzni nastoupila do pobočky pražské Pozemkové banky. Toužila po Státní konzervatoři v Praze, ale otec, povoláním švec, si nemohl dovolit podporovat na studiích Marii současně s jejím o rok starším bratrem Janem, který v té době studoval architekturu. Jan později působil jako katolický kněz, s Marií žili ve společné domácnosti pod vyšehradskou skálou v přízemí kubistického trojdomu Josefa Chochola na Rašínově nábřeží č. 9.  Byla silně věřící a chodila samozřejmě pravidelně do kostela, buď na Vyšehrad do baziliky sv. Petra a Pavla, nebo do rotundy sv. Martina, kde Jan sloužil mše. Měli spolu krásný a pevný sourozenecký vztah.

V roce 1921 ji přijali do souboru Městského divadla v Plzni, odkud přešla po třech letech na jeden rok do českobudějovického Jihočeského divadla. Zpočátku ji režiséři obsazovali do postav mladých naivek a salonních milovnic, ale postupně se vypracovala k charakterním postavám zkušených žen. Do pražského Divadla Vlasty Buriana nastoupila poprvé v sezoně 1925/1926, odkud se vrátila do Městského divadla v Plzni, kde hrála až do roku 1931. V témže roce hostovala třikrát v Národním divadle v Praze a v herecké profesi pokračovala v brněnském Zemském divadle (1931–1933). Na sezonu 1933/1934 se vrátila opět do Divadla Vlasty Buriana. Potom o ni projevilo zájem vinohradské divadlo a členkou jeho souboru byla až do roku 1949.

Následných dlouhých 32 let mohli diváci herečce tleskat na scéně Městských divadlech pražských, kde se přehrála do typu starších, moudrých a laskavých žen, rovněž zdařile ztvárňovala hašteřivé a ješitné paničky, kdy uplatnila svůj komediální talent a sklon k parodii. Ten se projevil např. v postavě španělské královny Marie Luisy v představení Don Manuel a Marie Luisa. Svou křehkou vitalitou se do paměti diváků zapsala také jako výstřední, ale moudrá osmdesátiletá dáma v inscenaci Harold a Maude (1976), kde jí úspěšně sekundoval Viktor Preiss.  Vystupovala v komediích Filumena Marturano, Veselé paničky windsorské, Tartuff, či Zdravý nemocný. Stejně skvělá byla v dramatech, např. v Královně Kristině nebo Jacobowski a plukovník. Úspěšně hostovala i v Činoherním klubu jako Dora v představení Ženský zákon. V roce 1982 sice odešla do důchodu, ale v žádném případě za sebou nezamkla divadelní šatnu a neodhodila od ní klíč.

Marie Rosůlková se pravidelně objevovala i na plátnech kin, i když první roli ve filmu dostala až v roce 1937, kdy si zahrála manželku hlavního hrdiny v dramatu Poručík Alexander Rjepkin v režii Václava Binovce. Ač měla v mnoha filmech malé role, staly se díky jejímu ztvárnění nezapomenutelné. Byla např. majitelkou tiskárny v dramatu Gabriela (1942, r. M. J. Krňanský), harfenistkou v parodii Fantom Morrisvillu (1966, r. B. Zeman), matkou Čendy v dramatu Klec pro dva (1967, r. J. Mach), nesmrtelnou ji učinila hláška „mýdlo – ručník“ v parodii na detektivky Čtyři vraždy stačí, drahoušku (1970, r. O. Lipský), výrazná byla její role matky v Petrolejových lampách (1971, J. Herz) a v dalších desítkách snímků (Šest medvědů s cibulkou, Holky z porcelánu, Léto s kovbojem, Zítra vstanu a opařím se čajem atd.). Zahrála si rovněž často v televizních filmech, např. Záhadný pan Hyde (1964), Jak chodí babičky spát (1968) nebo v televizních komediích Zločin Lorda Savila (1967), Láska jako trám (1967), či v televizním přepisu divadelní hry Charleyho teta (1969), a také v seriálech Sňatky z rozumu (1968), Kamarádi (1969), Taková normální rodinka (1971), Byl jednou jeden dům (1974), Dnes v jednom domě (1979) ad.     

Marie Rosůlková spolupracovala i s Čs. rozhlasem a uplatnila se v desítce dabingových rolí.

Přestože jí na sklonku života lékař přikazoval zdravou životosprávu, v nočním stolku vždy ukrývala lahev dobrého pití a návštěvy se šibalským úsměvem a jiskrou v oku vyzývala: „…hele, vyndejte tu lahvinku, dáme si spolu panáčka.“

V roce 1966 získala titul Zasloužilá umělkyně. V mládí byla krátce vdaná za herce, spisovatele a divadelního režiséra Jarmila Škrdlanta. Její památce se lze poklonit na Vyšehradském hřbitově.

Galerie: 
Narození
17.12.1901
Úmrtí
15.5.1993 (91 let)
Katastrální území
Štítky: 
Odkazy a literatura:
Alena Heinová: Držte si klobouky (1991, biografie)
Datum poslední aktualizace: 17.2.2021 15:44
Datum vytvoření: 17.2.2021 15:00

Zašlete nám zpětnou vazbu k tomuto heslu. Líbí se Vám toto zpracování? Máte návrh na změnu?