Jiřina Jirásková. Foto H. Singerová

Jiřina Jirásková (Vinohrady)

Herečka, ředitelka Divadla na Vinohradech a partnerka českého filmového a televizního režiséra Zdeňka Podskalského. Působila také jako vyslankyně dobré vůle Českého výboru pro UNICEF.

Narodila se 17. února 1931 v Praze, zemřela 7. ledna 2013 v Praze.

Jiřina Jirásková patřila k velkým osobnostem českého divadelního a filmového umění.

Do Dramatického oddělení Státní konzervatoře, budoucího základu Divadelní fakulty AMU, přestoupila z druhého ročníku řádového gymnázia v Kutné hoře, kde „zápasila“ s latinou. Maminka ale nebrala její rozhodnutí stát se herečkou moc vážně, zatímco tatínkovi, poštovnímu úředníkovi a vášnivému ochotníkovi, se to velmi líbilo, i když z ní chtěl mít původně lékařku.

Ve vinohradském divadle stála poprvé na jevišti ještě během studií. Její pedagog z DAMU J. Frejka, tehdejší ředitel, ji požádal, zda by nezaskočila za nemocnou J. Adamovou v roli Aničky Hoškové ve Veselých paničkách windsorských. Po dokončení studia a ročním angažmá v tehdejším Krajském oblastním divadle Hradec Králové, kde hrála Cecile ve Wildově komedie Jak je důležité míti Filipa, se vrátila na vinohradská prkna, co prý znamenají svět, natrvalo v roce 1951. V té době už se divadlo jmenovalo Ústředního divadlo čs. armády a změnil se nejen repertoár, ale i vedení. Najednou měla pocit, že pro ni nejsou role jako byla např. Olivie ve Večeru tříkrálovém. Možná trochu i ze zoufalství začala přijímat role kluků a kupodivu ji bavily. Hrála Malého prince i syna pluku. Snad právě proto dostala roli, která znamenala velký obrat, a sice Anny Frankové, třináctileté židovské holčičky, která vypadala také jako kluk. Domnívala se, že právě díky této postavě se později stala i Kleopatrou, že Anna Franková nastartovala její velké role.

V 60. letech hostovala v Činoherním klubu např. v představení Pension pro svobodné pány.

Říkala, že každá postava herci nesmírně rozšiřuje obzor, protože si od něj žádá seznámit se s podmínkami v jakých žila. Když hraje historické postavy, hodně se i dozví. V životě se prý ale nejvíc dozvěděla během deseti let, kdy nemohla na mikrofon ani před kameru, občas mohla hrát jen divadlo, ale po krásných rolích nastal půst. Měla tak dost času studovat obory, ke kterým by se nikdy nedostala. Třeba filozofii a biologii. Bylo to pro ni složité, avšak i užitečné období. Věnovala se milované zahradě, pustila se do opravy lidového nábytku – naučila se kvůli tomu pracovat s vaječnými temperami. Šťastná doba to byla díky jejímu životnímu partnerovi Zdeňku Podskalskému, českému filmovému a televiznímu režisérovi. Když vážně uvažovala, že z divadla odejde, vždy jí řekl, že by bez toho panáčkování na divadle nepřežila, a když dávali v televizi nějakou angažovanou normalizační hru, tak ji zase popichoval slovy: „No vidíš to, to je blbé, že v tom nemůžeš hrát, viď…“, tak byla ráda, že jí zůstalo alespoň divadlo. V době normalizace, kdy deset let nesměla účinkovat ve filmu a v televizi, vystupovala v zájezdových představeních. Nastudovala například jeho komedie Žena v trysku století a Liga proti nevěře.

V životě litovala jediného svého rozhodnutí – nemít děti ve chvíli, kdy je mít měla. Tehdy si říkala, že svět není natolik dobrý, aby bylo moudré do něj přivést dítě. Proto v rámci UNICEF pomáhala spoustě dětí, které to potřebovaly. Věřila, že co ji nezabije, to ji posílí a že se jen těžko uhneme tomu, co nám osud připravil a všechno je svým způsobem zkouška a je na nás, jak obstojíme.

Z více než stovky divadelních rolí připomínáme alespoň titulní postavy v Deníku Anny Frankové (1957), Mladá garda (1951), Den hněvu (1953), Cyrano z Bergeracu (1956), Mladá garda (1957), Angela (1959), Tartuffe (1960), Hon na čarodějnice (1961), Válka s mloky (1963), Caesar a Kleopatra (1965), Královna Kristina (1966), August August, august (1967), Oldřich a Božena (1968), Brouk v hlavě (1969), Večer tříkrálový (1973), Ať žije královna! (1974), Vstupte! (1974), Přišel na večeři (1978), Revizor (1982), Richard III. (1983), Záviš z Falkenštějna (1988), Urmefisto (1988), Mistr a Markétka (1989), Jacobowski a plukovník (1995), Návštěva staré dámy (1996), Sto roků samoty (2000, Král Jan (2001), Talisman (2002), Cesta Karla IV. do Francie a zpět (2003), Vrátila se jednou v noci (2005), Příliš drahá Mathilda (2007), Bláznivá ze Chaillot (2007), Fidlovačka aneb Kde domov můj? (2010), Na flámu (2010).

Během své kariéry ztvárnila přes 140 filmových a televizních rolí. Poprvé se postavila před kameru v roce 1953 ve filmu Po noci den. Někdy hrála i v několika filmech natočených v jednom roce. Dále jen namátkou uvádíme: Smyk (1960), Každý den odvahu (1964), Dědeček, Kylián a já (1966), Dům ztracených duší (1967) Naše bláznivá rodina (1968), Já, truchlivý bůh (1969), Světáci (1969), Ďábelské líbánky (1970), Trhák (1980), Křtiny (1981), Bota jménem Melichar (1983), Katapult (1983), Sestřičky (1983), Barrandovské nokturno aneb jak film zpíval a tančil (1984), Když v ráji pršelo (1987), Muka obraznosti (1989), Jedna kočka za druhou (1993), Fany (1995), Anděl Páně (2005), Rafťáci (2006), Vrásky z lásky (2012).

V televizi jsme mohli vidět Jiřinu Jiráskovou v mnoha inscenacích, televizních filmech a seriálech. Např. Blázinec v prvním poschodí (1956), Rodina Bláhova (seriál 1959–1960), Střevíčky (1961), Pozdní láska 1962, Einstein kontra Babinský (1963),  Kdy brečí muži (1964), Konečná stanice (1965), Naše bláznivá rodina (1968), Maupassantovy povídky (1968); Dreyfusova aféra (1968), Sňatky z rozumu (1968), Flirt se slečnou Stříbrnou (1969), Aurelián (1969) Zlá krev (TV seriál 1986) Poslední leč Alfonse Karáska (1987), Ohnivé ženy mezi námi (1987), Podivná nevěsta (1987), Než poznáš první úsměv (1989), Dcera národa (1990), Trojlístek: Závrať (1990), Zámek v Čechách (1993), Bylo nás pět (TV seriál 1994), Život na zámku (TV seriál 1996), Vyvraždění rodiny Greenů (2002), Pojišťovna štěstí (TV seriál 2004), Dobrá čtvrť (TV seriál 2005), Povodeň (2005), Vánoční hvězda (TV film 2012). 

Její charakteristický hlas, někdy ironický až sarkastický a odměřený, známe také z rozhlasu a dabingu, kde dostala příležitost jen v devíti filmech. Poprvé namluvila postavu Ljubavy v Zázračném prstenu (1952), dále např. Dany Carrel v Pasti na Popelku (1966), Elizabeth Taylorovou ve filmu Kdo se bojí Virginie Woolfové? (1968), Galinu Polskich ve filmu Trampoty s dědictvím (1984), Dagmar Lassander v Chobotnici (1988). V době normalizace namlouvala komentáře a postavičky animovaných filmů Milovník zvířat (1974), O té velké mlze (1975), Jak ulovit tygra (1976), O myších ve staniolu (1977), Velryba – Abyrlev (1977), Tylínek (1977). Nelze opomenout ani recitaci Jiřiny Jiráskové. Často vystupovala v poetické vinárně Viola (např. Noční květiny, poezie O. Mikuláška) nebo v Lyře Pragensis.

Za své vynikající divadelní umění získala Jiřina Jirásková řadu ocenění: Nejlepší herečka roku (1969), Zasloužilá umělkyně (1988), Křišťálová růže (1998), Cena Thálie za celoživotní mistrovství v činohře (1998), Zlatá evropská plaketa (2000), Senior Prix od Nadace Život umělce (2001), Medaile Za zásluhy II. stupně (2006), uvedena do Dvorany slávy TV ankety TýTý (2009), Medaile Artis Bohemiae Amicis (2011), Stříbrná medaile Hlavního města Prahy (2012).

V letech 1990 – 2000 zastávala funkci ředitelky Divadla na Vinohradech (od 30. května 1990 do 30. června 2000).

Žila v Kouřimské ulici na Vinohradech.

Galerie: 
Jiřina Jirásková. Foto H. Singerová
Narození
17.2.1931
Úmrtí
7.1.2013 (81 let)
Katastrální území
Štítky: 
Odkazy a literatura:
Autorský rozhovor č. 6/2006 časopisu Generace
Jiřina Jirásková - Hvězdou z vlastní vůle, Renáta Novotná, 2014
Datum poslední aktualizace: 27.12.2020 17:04
Datum vytvoření: 27.12.2020 16:59

Zašlete nám zpětnou vazbu k tomuto heslu. Líbí se Vám toto zpracování? Máte návrh na změnu?