Helena Růžičková (Nové Město)

Helena Růžičková, roz. Málková, se narodila v pražské Zemské porodnici u Apolináře do rodiny legionáře Aloise a úřednice Dragy Málkových. Rodina tehdy bydlela v domě Vyšehradská 1446/53 z konce 19. století naproti Faustovu domu, na rohu Karlova náměstí. V Praze 2 chodila Helena Růžičková také do školy. Otec ji od dětství vedl k umění – jako čtyřletá již navštěvovala soukromou baletní školu Heleny Štěpánkové a hostovala v baletu pražského Národního divadla v představeních Ptáčník, Z pohádky do pohádky, a rovněž v Německém divadle. V tomto věku už hrála také ve filmu - dítě Kudrnových v Babičce (r. F. Čáp, 1940) a v komedii Z českých mlýnů (r. M. Cikán, 1941).

Když nemohla po roce 1948 kvůli otci studovat medicínu ani herectví, chodila na Vyšší zdravotnickou školu na Alšově nábřeží a stala se zubní laborantkou. Profesi se ale věnovala jen krátce a po celý život se pohybovala kolem filmu a divadla.

K divadelnímu herectví a filmovým rolím dostala až jako choreografka v Mladé Boleslavi a jevištní technička v divadle v Příbrami.

Opakovaně zkoušela přijímací zkoušky na DAMU, ale nikdy ji nepřijali. Nicméně, jeden z těchto pokusů ovlivnil její život, protože při zkouškách potkala budoucího manžela, divadelního herce a pomocného režiséra Jiřího Růžičku. Sňatek s ním jí v modlitebně Evangelické církve metodistické v Ječné ulici v Praze 2 odsvědčila její kamarádka, Jiřina Bohdalová.

Jako herečka se Helena Růžičková uplatnila zejména ve filmu. Režisérům se hodil její nevšední komediální talent, temperament, spontánnost, výřečnost i korpulentní postava. Z komediálních filmových rolí stojí za zmínku zvrácená vražedkyně Fany Stubová a pacientka na psychiatrii v komediích V. Vorlíčka Pane, vy jste vdova! (1970) a Dívka na koštěti (1971) nebo zlodějská hospodská Julinka v komedii P. Schulhoffa Příště budeme chytřejší, staroušku! (1982). Nezapomenutelná je její Heduš v trilogii o rodině Homolkových (r. J. Papoušek, 1969-1972), nebo hubatá Škopková ve filmech Zdeňka Trošky.

Humor byl neoddělitelnou součástí jejího života. V představení Duo Kix vystupovala společně se svým synem, rovněž prostorově náročné postavy, a dalších estrádních vystoupeních, na kterých bavili diváky v době, kdy nesměla hrát v divadle, televizi ani ve filmu.

Ve srovnání s filmovým herectvím Heleny Růžičkové bylo to divadelní méně obsáhlé, ale významné. V Činoherním klubu hostovala v roli hejtmanky po boku Pavla Landovského v Revizorovi , kde se projevilo její herecké mistrovství. Dokázala, že zvládne nejnáročnější role s obdivuhodnou suverenitou a výrazovou plností. S Revizorem se soubor úspěšně představil i v Londýně.

V roce 1971 spojila Helena Růžičková své účinkování také s Divadlem Na zábradlí, kde měla krátké angažmá do roku 1973. Zahrála si tady v Gorkého hře Na dně, dále v Dámě s kaméliemi, Alchymistovi, v Ostrovského Lese a ve Figarově svatbě.

Jak je zřejmé z výčtu her, Helena Růžičková prokázala i druhou stranu mince hereckého umění, a sice vážnou a dramatickou, a to jak na divadelních prknech, tak i ve filmové tvorbě. Stačí jen zmínit seriál Vlak dětství a naděje (r. K. Kachyňa, 1985), či postavu vězenkyně Helgy v seriálu Přítelkyně z domu smutku (r. H. Bočan, 1992).

Od 90. let, kdy omezila svoji hereckou činnost, se začala věnovat okultním vědám a spoluzaložila Nadaci Slon na zlepšení životních podmínek zejména postižených, nemocných, týraných dětí za účelem prohloubení všestranné péče o ně, a současně také za účelem ochrany kulturních památek, vzdělání, tělovýchovy, sportu a rozvoje duchovních hodnot.

Mnoho lidí ji navštívilo mj. v jejich bytě ve Volyňské ulici, aby jim pomohla nahlédnout do jejich osudů a nejednou se stalo, že se vyplnilo to, co jim Helena Růžičková předpověděla z karet, kávové sedliny či pomocí numerologie.