Čestmír Řanda (Nové Město)

Čestmír Řanda se původně vydal technickým směrem, přestože už hrál ochotnicky divadlo. Za války, v roce 1944, maturoval na Vyšší průmyslové škole strojní a hned byl nasazen do Kovohutí Rokycany. Po válce mu herec Jaroslav Průcha doporučil, aby se věnoval profesionálně divadlu. Dal na jeho radu a šel studovat herectví na pražskou konzervatoř, kde se mu dařilo. Ještě při studiu dostal nabídku vystupovat v Národním divadle. Po absolutoriu konzervatoře v roce 1948 pokračoval ještě ve studiu AMU u profesora Miloše Nedbala. Dlouhých dvanáct let potom působil v Krajském oblastním divadle v Plzni, kde byl nejen velmi obsazovaným hercem, ale vyzkoušel si tam i divadelní režii.

Přesto v roce 1960 přijal nabídku režiséra Luboše Pistoria, aby přešel do vinohradského divadla – tehdy se jmenovalo Ústřední divadlo čs. armády. Úspěch mu přinesla například postava biskupa v Nápadnících trůnu (1964). Odtud vedly kroky zkušeného herce v roce 1966 do činohry Národního divadla. V sezoně 1969/1970 v divadle nejen hrál, ale byl i šéfem činohry. V Národním divadle působil až do své předčasné smrti v roce 1986.

Tento obsah se nachází v jedné z našich her Odhalování - osobnost, výročí 2023 (3)

Vyzkoušejte si Vaše znalosti v některé z našich her

Hrát

Návštěvníci divadel znali Čestmíra Řandu z mnoha převážně realistických, dramatických a vážných rolí, ale prokázal i komediální talent. Vystupoval např. v představeních: Julius Caesar (1963) , Antonius a Kleopatra (1966), Višňový sad (1967), Romeo a Julie (1968), Bílá nemoc (1968) , Tomáš Becket (1969), Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři (1969) , Jak se vám líbí (1969) , Naši furianti ( 1969), Člověk odjinud (1973) , Mnoho povyku pro nic (1975), Mrtvé duše (1975), Nebožtík Nasredin (1979), Cyrano z Bergeracu (1974) , Veranda v lese (1979), Král Lear (1982), Vzbouření v blázinci (1966), Třetí zvonění (1970), Poslední dobrodružství Dona Juana (1971), Mrtvé duše (1975), Můj hrad (1981), Lucerna (1983), Salomena (1983)…

Na filmovém plátně i na televizní obrazovce viděli diváci Čestmíra Řandu v mnoha menších rolích, šitých na míru talentovanému statnému herci. Poprvé dostal menší roli Slavomíra Mlejnka v Krejčovské povídce (1953). Dále se představil např. v těchto rolích: regent Valečský z Valče, Ďáblova past (1961), Žid Marmulstaub, Transport z ráje (1962), Drda, Tři chlapi v chalupě (1963), Weiner ,...A páty jezdec je strach (1964), Dr. Tomeček, Bílá paní (1965) – film ale skončil v trezoru, soudce v komedii Odsouzený z Pinktownu (1965), Ludvík Rapaport ve válečném dramatu Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou (1965), principál , Lidé z maringotek (1966), majitel vzducholodi Findeys, Ukradená vzducholoď (1967) , šéf lupičů František Jech , Přísně tajné premiéry (1967), vedoucí samoobsluhy Kadeřábek, Nejlepší ženská mého života (1968), četník, televizní seriál Hříšní lidé Města pražského (1967–1969), Drtílek, komedie Přehlídce velím já (1969), děkan Vojtěch Winkler, Kladivo na čarodějnice (1970), generál Otis, Pane, vy jste vdova! (1970), španělský konzul, Na kometě (1970), starosta, Sto dukátů za Juana (1971), Michelup a motocykl (1972) (tady si zahrál se synem Čestmírem Řandou ml., Chán, Měsíční kámen (1972), Kosmas, Kosmas a paní Božetěcha (1974), vodník Albert Bach, Jak utopit dr. Mráčka aneb konec vodníků v Čechách (1974), otec Valenta, Dva muži hlásí příchod (1975), Pancer, majitel hotelu, Dvojí svět hotelu Pacifik (1975), hospodský, Honza málem králem (1976), inženýr Stanislav Houkal, Bouřlivé víno (1976) , doc. Mlejnek, Což takhle dát si špenát (1977), hostinský, Ikarův pád (1977) , Princ a Večernice (1978), ředitel Národního divadla, Božská Ema (1979). profesor, seriál Arabela (1979–1980), kníže Brunšvický , Komediant (1984), Burda st. , Případ Platfus (1985), Fiedler , Pěsti ve tmě (1986), viceprezident, Zuřivý reportér (1987) – Tento film z pětidílného dramatu Tržiště senzací, určeného pro západoněmeckou televizi a natočeného ve spolupráci s firmou TV 2000 Wiesbaden, už Čestmír Řanda neviděl, protože přišel do kin až po jeho úmrtí v roce 1986.

Nezaměnitelný a nezapomenutelný je Řandův hluboký hlas, který propůjčil řadě postav v rozhlasových hrách i v dabingu. Jako autor byl podepsaný pod mnoha skeči pro rozhlasové i televizní vysílání. Za svou práci získal v roce 1977 cenu Zasloužilý člen ND a v roce 1978 obdržel titul Zasloužilý umělec. Pohřben je na Vyšehradském hřbitově (10, 129). 

Čestmír Řanda měl syna stejného jména – Čestmíra Řandu ml., který šel v otcových stopách, co se profese týče. Zemřel rovněž příliš brzy na infarkt, v nedožitých 61 letech.

Čestmír Řanda bydlel mj. na Karlově nám. 315/6, v bytě, který získal po Karlu Högerovi. (až do své smrti zde bydlel i Čestmír Řanda ml.). Ve stejném domě, avšak v jiném vchodu, bydlel filmový režisér Jan Zázvorka, bratr Stelly Zázvorkové. 

Čestmír Řanda je pohřben je na Vyšehradském hřbitově v hrobě č. 10-129. Poslední místo jeho odpočinku označuje masívní blok neopracovaného kamene s nápisem „Čestmír Řanda, herec“ a daty narození a úmrtí.