Jaroslav Skála (Nové Město)

Po maturitě v roce 1935 pokračoval ve studiu na lékařské fakultě v Praze a zároveň v Institutu tělesné výchovy a sportu. Ten absolvoval v roce 1939. Studia na lékařské fakultě dokončil až v roce 1946 kvůli kvůli uzavření vysokých škol v době německé okupace.

Ucházel se o místo na interní klinice, poté v Ústavu tělovýchovného lékařství, nakonec byl přijat až na pražské psychiatrické klinice. V září 1946 byl vyslán na mezinárodní konferenci o alkoholismu do Bruselu, což mělo patrně rozhodující význam pro směrování jeho profesionální dráhy. Navázal kontakty s americkou skupinou Anonymních Alkoholiků. Jejich myšlenkami bylo inspirováno založení KLUSu – Klubu lidí usilujících o střízlivost. K němu došlo 5. února 1948, sdružoval pacienty a absolventy odvykací léčby. Slibně se rozvíjející kontakty s AA přerušil Vítězný únor 1948.

Dne 10. září 1948 zahájilo činnost protialkoholní oddělení psychiatrické kliniky LF UK v budově bývalého kláštera vedle kostela sv. Apolináře v Praze 2 v Apolinářské ulici (dnes Klinika adiktologie Všeobecné fakultní nemocnice).  O tři roky později přišel Dr. Skála se světově  unikátním nápadem protialkoholních záchytných stanic. První byla otevřena také u Apolináře, 18. května 1951 (v roce 1993 byla přesunuta do jiných prostor, dnes součást Městské polikliniky Praha, pracoviště Bulovka). Skála stál i u zrodu moderní adiktologie, oboru, který se zabývá výzkumem, prevencí a léčbou závislostí a jiných škodlivých návyků. V roce 1971 otevřel u Apolináře Středisko drogových závislostí, první specializované ambulantní pracoviště pro drogově závislé. V roce 1997 přibyl první oficiální metadonový substituční program na území ČR a o pět let později ambulance pro pacienty závislé na nealkoholových drogách. Oddělení léčby závislostí vedl Dr. Skála až do odchodu do důchodu v roce 1982, tedy celých 34 let. 

Dr. Skála se zabýval se i výzkumem, prevencí a léčbou závislostí na psychoaktivních látkách. Založil a v letech 1956–1981 vedl Sekci pro otázky alkoholismu a jiných toxikomanií, v roce 1993 se stal spoluzakladatelem Společnosti pro návykové nemoci v rámci České lékařské společnosti J. E. Purkyně. V roce 2001 stál u zrodu Pražské vysoké školy psychosociálních studií (PVŠPS), která se tak stala v historii naší země první soukromou vysokou školou (zakončenou bakalariátem), která poskytuje vzdělání v tomto studijním programu. Zároveň se stal jejím čestným rektorem.

Kromě alkohologie, která byla jeho povoláním, se zabýval i psychoterapií, kterou označoval za svoje hobby. Od roku 1953 pracoval v psychoterapeutické sekci Psychiatrické společnosti, v roce 1982 byl pověřen jejím vedením. Od roku 1968 založil 20 výcvikových komunit. Do roku 1994 stál v čele Společnosti pro psychoterapii a rodinnou terapii, kterou spoluzakládal a vedl do roku 1994. Své pacienty tak nejen léčil za závislosti, ale pomáhal jim najít i novou životní náplň, aby nesklouzli zpět.

Velkou roli v jeho životě hrál sport. Již ve dvanácti letech vstoupil do Sokola a od roku 1932 se zúčastnil všech sletů a spartakiád (aktivně do roku 1948). I ve svých léčebných metodách užíval sportu. Zastával názor, že kdo se pravidelně věnuje namáhavějšímu sportu, vyrábí si endorfiny sám a nepotřebuje je dostávat v tabletách. Součástí léčby byl především běh, podle schopností pacienta se postupně uběhnutá vzdálenost zvyšovala.

Dr. Skála byl autorem více než 140 odborných publikací, včetně populárně naučných publikací (Až na dno?, 1977) a autobiografie (Lékařův maraton, 1997). Za své celoživotní dílo byl v roce 2002 vyznamenán medailí Za zásluhy II. stupně.

V areálu Apolináře, kde Dr. Skála i přebýval - Apolinářská 447/4 - je umístěna ve dvorním traktu pamětní deska s portrétním reliéfem a textem : " ZAKLADATEL APOLINÁŘE / JAROSLAV SKÁLA / 25. 5. 1916 - 25. 11. 2007 / S ÚCTOU VĚNOVAL SANANIM ".
.