Historické střípky (36): Svatopluk z bronzu ulitý (Vinohrady)

„Městu našemu dostane se záhy nové vynikající ozdoby: munificencí Záložny Vinohradské, této štědré podporovatelky rozvoje Král. Vinohrad a všeho národního, humánního, kulturního našeho bytí vůbec, zřízeny budou v sadech vinohradských nákladné pomníky třem českým velikánům: F. L. Riegrovi, K. Havlíčkovi a Sv. Čechovi , po nichž jednotlivé sady vinohradské pojmenovány. Nejprve postaven bude pomník Riegrův. Postupem času zřízeny budou i pomníky další.“

O plánu na vybudování pomníků vybraných národních velikánů na Královských Vinohradech se mohla veřejnost poprvé dočíst v místních novinách v lednu 1911. Jak to ale u podobných projektů bývá, tak jejich následnou realizaci provázely mnohé problémy. Pomník Karla Havlíčka Borovského nakonec na Královských Vinohradech ani nevznikl. My se podrobněji podíváme na osudy pomníku Svatopluka Čecha, od jehož slavnostního odhalení letos v březnu uplynulo již sto let. Vznik tohoto monumentu též provázely mnohé porodní bolesti, dlouho ani nebylo jisté, kde bude umístěn. Samotný autor pomníku, sochař Jan Šturma, si podle novin přál umístit své dílo na dnešní Náměstí Míru. Dalším zvažovaným místem bylo prostranství u křižovatky dnešních ulic Anglické a Bělehradské: „Místo pro pomník Svatopluka Čecha jest již definitivně stanoveno. Monument nebude státi na náměstíčku před Pexiderem, ani na Purkyňově náměstí v záhonu před Štikovnou, jak si přál autor, a kam by se byl pomník svým národním významem a svojí skulpturální nádherou nejlépe hodil, nýbrž na původním místě určení: v sadech Čechových. Okolí tamního tzv. růžového sádku se k tomu cíli zvlášť zahradnicky upraví.“   

V roce 1920 bylo tedy konečně rozhodnuto, že Čechův pomník bude umístěn tam, kde byl následně odhalen. Vinohradské noviny, stejně jako část veřejnosti, ale i nadále podporovaly myšlenku umístit pomník na reprezentativnějším místě, tedy na centrálním vinohradském náměstí: „Jsme názoru, že toto místo není pro  skvělý výtvor Štursův vhodné. Což abychom nyní, když jest definitivně rozhodnuto nestavět pomníku Havlíčkova, umístili Svatopluka Čecha v centru náměstí Purkyňova?“ Ke změně umístění pomníku ale již nedošlo. Naopak došlo  opakovaně k posunutí termínu jeho dokončení. Původně mělo být hotovo v roce 1923. Například v  listopadu 1922 se můžeme v novinách o chystaném pomníku dočíst následující: „Pomník Svatopluka Čecha budovaný pro Královské Vinohrady odhalen bude v sadech Čechových určitě v červnu 1923. Odlití kolosálního monumentu do bronzu zadáno bylo holešovické firmě František Barták, jež zvítězila mezi čtyřmi oferenty.“  Spolu s pomníkem mělo dojít k úpravě jeho nejbližšího okolí. Přibylo například schodiště z dnešní Vinohradské třídy: „Růžový palouk sadový bude pro pomník  zvlášť upraven tak, že z třídy Jungmannovy zřídí se schodiště, při čemž padne ohavný tamnější pisoár.  Celé prostranství zvroubí se girlandou lip, jež učiní zákoutí intimnějším a případně jej zrámuje.“

V dubnu 1923 byla sochařská část pomníku prakticky hotova. Zpoždění naopak nabíraly úpravy prostranství v okolí pomníku: „Pomník Svatopluka Čecha, jest bezmála odlit. Hlavní postava: Čech působí v bronzu ještě úchvatněji, než v hlíně. Podstavec pomníku jest monolit z bílé žuly požárské. Odhalení projektováno jest na červen. Dodrží-li se tato lhůta, závisí na úpravě místa v sadech Čechových. Úpravu tuto provést má Praha.“ Problémy se nakonec nevyhnuly ani důležité součásti pomníku, jeho žulovému podstavci. Začátkem června 1923  již bylo jasné, že termín odhalení pomníku se opět opozdí: „Žulový monolit podařilo se při druhém pokusu v lomech požárských ulomiti. Balvan, zhruba otesaný, dopraven bude v příštích dnech do sadů Čechových a zpracuje se tam dle projektu. Práce tyto, pochopitelně nesnadné, pozdržely se tak, že odhalení pomníku, původně proponované na červen, nutno bylo odložiti na podzim.“ Bohužel ani podzimní termín nebyl nakonec dodržen. Dávno dokončená socha stále smutně čekala na svůj podstavec: „Žulový podstavec, monolit, musel býti kvůli rozměrovému nedopatření znovu lámán. Datum odhalení posunulo se proto do zimních měsíců.“ Bohužel ani u tohoto termínu nakonec nezůstalo. V říjnu 1923 se na místě pomníku nacházel pouze jeho betonový základ.

Začátkem března roku 1924 bylo konečně hotovo. Ke slavnostnímu odhalení pomníku došlo v neděli 9. března o deváté hodině ranní: „Dávno před 9. hodinou ranní, na niž slavnostní akt určen, naplnilo se široké prostranství centra Čechových sadů zástupy obecenstva nejen místního, ale z celého dalekého okolí. Mezi čestnými hosty postřehli jsme: ministra obchodu Inž. Nováka, zástupce všech ministerstev, primátora hl. m. Prahy dr. Baxu, místního starostu Kr. Vinohrad prof. dr. Weignera s členy místního výboru a městské rady, předsedu Záložny Vinohradské Ing. Prokopce a další.“  Samotný akt zahájil Hlahol Vinohradský, který zapěl Smetanovo Věno. Poté co předseda záložny odevzdal dílo Praze, museli shromáždění „přetrpět“ řeč spisovatele Františka Sekaniny, „jenž v delší, přes půl hodiny trvající řeči, ostře načrtl umělecký profil Čechův a výrazně vytyčil význam jeho nesmrtelného díla pro náš život národní a kulturní.“ Závěrem ještě k samotné myšlence pomníku: „ Svatopluk Čech, velký národní básník, avšak milý, skromný člověk slovanské měkkosti, v prostém šatě, který tak harmonuje s dobrosrdečností a jednoduchostí jeho osobnosti, stojí jako v zadumání, pohlížeje v dáli. A nad ním vzlétá genij spolu s orlem – myšlenkou, obrazem jeho duše básnické. Letí do výše, vtěluje myšlenku svobodného cítění a povzbuzuje nás a výš zvedá symbol národa, vítěznou větev lípovou.“

Pozn.: Další informace o uvedených pomnících najdete v samostatných heslech Encyklopedie:  Pomník Svatopluka Čecha, Pomník Františka Ladislava Riegra..