Svatopluk Čech (Vinohrady)

Svatopluk Čech se narodil v rodině Františka Jaroslava Čecha, panského hospodářského správce a vlastence. Svatopluk Čech v Praze vystudoval piaristické gymnázium a později práva.  Od roku 1871 působil jako redaktor Světozoru, v letech 1873–1876 jako redaktor Lumíru a krátce i v Národních listech. Přechodně se věnoval i práci v advokátní kanceláři. Hodně cestoval, navštívil Kavkaz, Chorvatsko, Dánsko, Polsko, Itálii, Paříž. V letech 1890–1895 byl řádným členem České akademie věd a umění.

Jeho dílo je žánrově bohaté. Básně psal již během studií. Do roku 1878 se věnoval literatuře i právnické praxi. Již od osmdesátých let 19. století patřil k uznávaným a čelným českým spisovatelům a byl zahrnován poctami. Vytvořil rozsáhlé dílo veršem i prózou. Jeho prózu tvoří nejčastěji povídky, humoresky a arabesky a jen zřídka romány. Nejvýznamnější a dodnes živé jsou jeho tzv. broučkiády, především Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století. Díky nim je považován za jednoho z českých průkopníků sci-fi. Velké oblibě se těšila i jeho veršovaná rámcová idyla Ve stínu lípy. Za pozoruhodné se považuje jeho autobiografický román Druhý květ o básníkových studentských letech a povídka Jestřáb kontra Hrdlička. Ze sbírek lyriky politické a sociální se Písně otroka dočkaly ve velice krátké době dvaceti čtyř vydání.

V Praze pobýval především na území Prahy 7, na Letné a v Holešovicích. Na Královských Vinohradech bydlel několikrát, nejdéle ve Francouzské ulici (tehdy Palackého). Přistěhoval se sem do domu č.p. 174/18 se svou matkou, sestrou Růženou a bratrem Janem. Zde žil v letech 1879–1890. Tady Čechova maminka a mladší bratr Jan i zemřeli. V tomto bytě vytvořil mj. díla Václav z Michalovic, Dagmar, Václav Živsa, Lešetínský kovář a první dva Výlety pana Broučka. Koncem osmdesátých let si Svatopluk Čech najal malý byt na rozhraní Vinohrad a Vršovic, o němž nikdo nevěděl, ani členové rodiny, kam se uchyloval kdykoliv se potřeboval soustředit na práci.

Svatopluk Čech zemřel v Praze 7 v Šimáčkově ulici. Jeho pohřeb byl velkou událostí. Na poslední cestě na Vyšehradský hřbitov jej 1. března 1908 doprovázely sokolské a studentské prapory. Smuteční vůz, tažený šestispřežím vraníků, byl obklopen čestnou stráží sokolů a studentů. Rakev byla vystavena v pantheonu Muzea království českého, na Vyšehradském hřbitově pak byla rakev umístěna na oltáři před Slavínem a následně uložena do hrobu. Na jeho hrobě, navrženém Antonínem Wiehlem, byla instalována portrétní Čechova busta v životní velikosti od Jakuba Obrovského. Ještě za jeho života byly jeho jménem pojmenovány vinohradské Čechovy sady, které zdobí od roku 1924 spisovatelův pomník, dílo Jana Štursy. V Praze i mimo ni je řada dalších připomínek Svatopluka Čecha (stavby, ulice a náměstí, školy, pomníky, pamětní desky).